V lednu 1972 dochází k jedné z nejzávažnějších leteckých havárií na našem území. Letadlo mířící do tehdejší Jugoslávie se po ohlušujícím výbuchu zřítí k zemi. Jeho trosky pokryjí rozsáhlé území kolem České Kamenice.
Oficiálně je nehoda přičítána na vrub chorvatským teroristům. Podle jiné verze za to ale může československá armáda!
Let JAT č. 367 startuje ze stockholmského letiště 26. ledna 1972 ve 13.30. Za necelé dvě hodiny přistává v Kodani, kde vystupuje část cestujících a posádka.
Mezi pěti členy nové posádky čeká i 22letá pohledná blondýnka Vesna Vulovičová (*1950). Jeden z vystupujících pasažérů upoutá její pozornost. Chová se velmi neklidně. Letuška Vesna zpozorní.
Podobný neklid předchozího večera zaznamenala i u svých kolegů, se kterými má za okamžik pokračovat v letu do chorvatského Záhřebu. Zpětně je přesvědčena, že jejich nervozita byla způsobena předtuchou blížícího se neštěstí.
Poslední věc, na kterou si dokáže vzpomenout, je nástup zadními dveřmi a několik žen dokončujících úklid kabiny. Pak už jen temno. Když se zmatená letuška probudí v nemocnici, ještě netuší, že jako zázrakem přežila pád z desetikilometrové výšky.
Žádný z dalších lidí na palubě takové štěstí neměl. Ačkoliv je vyšetřování uzavřeno krátce po havárii, některé okolnosti zůstávají nejasné. Mohl být viníkem někdo jiný, než tvrdí oficiální závěry?
Svědkyně i černé skříňky mlčí
Letuška se časem ze svých zranění zotaví, ale na to, co se dělo na palubě, si údajně nevzpomíná. Vyšetřovatelé tak přicházejí o cenné svědectví. Vzhledem k tomu, že se letadlo roztrhlo už za letu, pracují vyšetřovatelé s teorií, že došlo k výbuchu.
Zda ale ničivá síla působila zevnitř, či zvenčí, netuší. Mnoho světla do případu nevnesou ani černé skříňky. Jsou poškozené, a jak ukazuje expertíza, přestávají zapisovat přesně v okamžiku výbuchu. Žádné užitečné informace tedy neposkytnou.
Větší štěstí přijde s chemickými rozbory trosek. Uvnitř zavazadlového prostoru a na zbytcích jednoho z kufrů jsou prý nalezeny stopy trhavin. To nasvědčuje verzi, podle níž došlo k výbuchu uvnitř letadla. Jenže jsou tu také indicie, které hovoří proti.
Přiznali se, ale…
Následujícího rána po nehodě v redakci švédských novin zazvoní telefon. Muž hovořící špatnou švédštinou se doznává, že je členem protisrbské teroristické skupiny Chorvatského národního odporu, která má neštěstí na svědomí.
Této skupině je přičítáno ještě několik dalších teroristických útoků a tak jejich podíl na neštěstí u česko-německých hranic není vyloučen.
Nález stop trhavin v zavazadlovém prostoru a zbytků hodinového strojku, rovněž se stopami trhavin, jejich tvrzení podporuje. Vyšetřování je tedy zakrátko uzavřeno a jako příčina pádu letadla je uvedena exploze v zavazadlovém prostoru.
Nicméně za čin nebyl nikdo potrestán. Zůstává také nejasné, jak se atentátníkovi podařilo přenést bombu přes letištní kontrolu. Není vše jen divadlo k zamaskování něčeho mnohem závažnějšího?
Zvednout telefon a přihlásit se jménem teroristické skupiny ke krvavému činu přece mohl kdokoliv!
Trosky šly do šrotu
Během záchranných prací byla vyzvednuta těla cestujících i posádky. Část trosek putuje na rozbory, ale další část jde rovnou do šrotu. Jugoslávci o ně prý nemají zájem.
Podle teorie, kterou v roce 2009 představuje německý redaktor Peter Hornung-Andersen, německý novinář Tim van Beveren a jeho český kolega Pavel Theiner, do šrotu putují důkazy, že se celá nehoda možná odehrála poněkud jinak.
Letoun prý krátce po překročení hranice sestřelila československá armáda! Proč? Možná se jim nepodařilo spojit s pilotem, a tak bylo letadlo chápáno jako hrozba.
Theiner, Beveren a Hornung-Andersen jsou přesvědčeni, že stopy, které se jim daří nalézt, sestřelení zcela odpovídají. Jenže vyšetřování havárie má plně pod kontrolou československá tajná služba.
Podle trojice vyšetřovatelů si mohla výsledky vyšetřování upravit podle vlastní potřeby. Důležité dokumenty jsou navíc ze závěrečné zprávy odstraněny.
