Z mlhy nad černými jezery prý vystupují bledé dívky, v lesích se míhají drobné ženy oděné mechem a na opuštěných cestách planou světla, v nichž staří Šumavané spatřovali neklidné duše. Šumava je krajinou mimořádně bohatou na pověsti o přízracích. Co se za nimi skrývá? Jen strach z divočiny, nebo vzpomínka na tragédie, které horský kraj nedokázal zapomenout?

Některá místa mají zvláštní atmosféru i za bílého dne. A pak jsou taková, kam se člověku příliš nechce po setmění. Hrad Zvíkov patří k těm druhým. V jeho útrobách se totiž podle tradice ukrývá Rarášek, malý zlý duch, který dokáže vyděsit lidi, dělat neplechu a zjevit se ve chvíli, kdy ho nikdo nečeká. Začíná příběh, v němž není snadné oddělit starou legendu od skutečných podivných událostí. Nej

Žluto-bílá auta ocejchovaná výraznými černými písmeny VB se srocují za hřbitovní zdí Bohnického ústavního hřbitova. Tento zátah se od jiných značně liší. V mihotavých odlescích svíček totiž na zdejším místě posledního odpočinku probíhá černá mše! Největší a spolu s její vídeňskou obdobou také nejmodernější psychiatrická nemocnice ve střední Evropě. Řeč je

Temné lesy Šumavského podhůří s půlnocí ožívají. Korbele o sebe zběsile ťukají a v jedné z věží se brzy strhne první rvačka. Na Kašperku po nocích podle legendy řádí kostlivci! Se strašidly jako by se tu roztrhl celý pytel pověstí… Píše se tok 1356. Basilej zastihne nejničivější středoevropské zemětřesení, které dodnes zůstává nepřekonáno, a císař Karel I

Mezi Sázavou a Chotouní se vine jedna z nejzajímavějších českých pověstí. Říká se jí Čertova brázda a už samotný název slibuje příběh, ve kterém nechybí světec, ďábel ani pořádně namáhavá práce. Podle legendy se právě tady svatý Prokop setkává s čertem, kterého přemáhá a zapřahá do pluhu. Pekelník musí poslouchat a táhnout rádlo krajinou. Za ním zůstává hluboká brázda, která dává jméno celé tra

Nemusíte čekat na půlnoc ani vyrážet na opuštěný hřbitov. Duchové mají v Česku adresy, které se dědí z generace na generaci. Nejčastěji se zabydlují na hradech a zámcích, kde po nich zůstávají příběhy o bílých paních, tajemných šlechticích, dětech i tragicky zemřelých. Některá místa přitom působí tak ponurým dojmem, že člověku ani příliš nevadí, když si při prohlídce raději rozsvítí. Když se ře

Pod českými hrady se podle starých pověstí otevírají chodby, o jejichž konci nikdo nic jistého neví. Některé měly sloužit jako tajné únikové cesty, jiné jako skrýše pokladů a další možná existují jen v lidské fantazii. Jenže právě tam, kde se legenda potkává se skutečným podzemím, začíná být příběh opravdu znepokojivý. Když se řekne tajné podzemí, většině lidí okamžitě naskočí Trosky. Jenže nej

Červená koule, trojúhelník světel i objekt, za kterým startuje vojenský vrtulník. Česká obloha má vlastní sbírku příběhů, při nichž svědkům tuhne úsměv na rtech. Neznamená to ale automaticky návštěvu z vesmíru, UFO je především označení pro něco, co se v danou chvíli nepodařilo identifikovat. Jeden z nejstarších pozorovaných případů se spojuje se Slatinami na Jičínsku a rokem 1938. Tehdy deseti

Ne všechny středověké vraždy se odehrávají na hradech a netýkají se králů. Některé se odehrávají na cestách, u městských bran nebo na odlehlých panstvích. O jejich obětech často víme jen díky několika řádkům v popravčích knihách. Ty přitom dokážou být překvapivě konkrétní: Prozrazují jména zavražděných, místa přepadení i jména mužů, kteří se k činům přiznávají. Nechybí nádech tajemna. Jeden z n

Šumava umí být krásná až k neuvěření. Jenže stačí, aby se setmělo, zvedla se mlha a mezi stromy se ozval neznámý zvuk, a stejný les najednou působí úplně jinak. Po generace se tu vyprávějí příběhy o divokých lovcích, bytostech ukrytých v korunách stromů, bludičkách i jezerech, která prý dokážou pohltit člověka. Které šumavské pověsti nahánějí největší hrůzu? Představte si, že kráčíte Šumavou kr