V letech 1972 a 1973 jsou do vesmírného prostoru vypuštěny americké sondy Pioneer 10 a Pioneer 11. Aby se urychlil jejich let, jsou nejdříve vedeny spirálou kolem Země, což má jejich zrychlení umožnit…
Uběhne pár let, kdy se zdá, že vše funguje jak má. Jenže pak přijde 1980, kdy si vědci všimnou, že sondy oproti původním výpočtům zaostávají! Zpoždění za původními výpočty činí asi 400 kilometrů za rok, což je výrazná odchylka od přesně prováděných měření.
Anomálie se navíc projeví jen u těchto sond. Další, které jsou vedeny stejným způsobem, se neopožďují. Vědci proto začínají hovořit o tajemné síle, která je brzdí.
Nepodařilo se jim totiž odhalit žádné platné fyzikální zákony, podle kterých by mělo k jevu dojít.
Tepelné záření… Anebo ne?
Více světla do záhady vnese vědecký tým ruského fyzika Slavy Turysheva. Ten po několikaletém bádání a porovnávání starých dat přichází s novou teorií.
Tepelné záření, které vydává elektronické zařízení sondy a její energetický zdroj, je vyzařováno proti směru letu a dosahuje takové intenzity, že dokáže sondu brzdit. Je toto vysvětlení správné?
