Dům uprostřed historického centra Londýna obývá neidentifikovatelná entita, která prý připravila o život už několik lidí. Situace došla tak daleko, že policie zakázala do inkriminovaných prostor vstup. Jaké děsivé tajemství skrývá starý dům na Berkeley Square?
Lidé se nedokážou shodnout na tom, co je bytost z horních pater historického domu na londýnském náměstí Berkeley s číslem popisným 50 vlastně zač. Jedni tvrdí, že jde o zlomyslného ducha, a další spíš věří, že jde o věc z masa a kostí.
Podle druhé skupiny netvor, snad jakýsi zmutovaný obojživelník, obývá kanalizační systém Londýna a čas od času se stahuje do starého domu. Jiní by naopak přísahali, že ať se ve stavení vyskytuje cokoliv, rozhodně nejde o bytost z tohoto světa!
Jsou to jen pověry?
Strašidelné příběhy o stavení na adrese 50 Berkeley Square se začnou vyprávět nedlouho poté, co je dům dokončen.
Ovšem zřejmě první zpráva o pokusech ověřit si tyto zvěsti, či spíše je vyvrátit, pochází až z roku 1840, tedy téměř o století později. Tehdy dvacetiletý Robert Warboys je poněkud rázný mladík a jedné noci notně posilněn alkoholem se rozhodne, že už má po krk vyprávění o tom, jak je dům v centru posedlý či dokonce obývaný jakýmsi démonem či duchy a skřítky.
Má v plánu těmto fámám jednou pro vždy udělat přítrž, čehož hodlá dosáhnout tak, že v něm sám stráví noc. Majitel dá mladíkovi jasně najevo, že se mu jeho nápad vůbec nezamlouvá, ale nakonec svolí.
Warboys souhlasí, že u sebe bude mít pistoli a že bude vytvořena provizorní linka – zvonek, na který bude moci v případě potřeby zazvonit a přivolat tak pomoc. To přece pro bezpečné přespání v pokoji, kde podle Warboyse nestraší, musí pohodlně stačit. Nebo ne?
Ani zbraň ho nezachránila
Jen krátce po půlnoci, necelou hodinu poté, co se za mladíkem zavřely dveře pokoje, se zvonek zuřivě rozdrnčí. To majitele žijícího v dolním patře domu probudí. A když se z druhého patra ozve výstřel, vyskočí z postele a pádí po schodech do mladíkova pokoje.
Místnost je v téměř stejném stavu, v jakém byla před hodinou. Jen v rohu se krčí schoulený Warboys. Je mrtvý. Na jeho bílé tváři se zračí grimasa naprosté hrůzy. Rty pevně semknuté k sobě a oči vyvalené vpřed. Jako by ho něco doslova vyděsilo k smrti.
Ve zdi naproti němu je díra po vypálené kulce. Ale ani stopa po tom, na co mladík vystřelil… Legenda o zdejším démonu se od tohoto okamžiku už jen rozrůstá. Popis entity, která má druhé patro budovy obývat, se ovšem různí.
Bere na sebe podobu stínů, mlžného oblaku, temné lidské postavy či hromádky slizu s klepety nebo chapadly, která při pohybu vydává čvachtavý zvuk. Zaznamenáno bylo několik případů, kdy lidé, po krátkém pobytu v těchto prostorách dočista přišli o rozum.
V roce 1859 se pak odehrává další incident podobný tomu z roku 1840. Stejně jako Warboys se jiný mladý muž jménem Lord Lyttleton rozhodl, že se tu pokusí přespat.
Ten noc naštěstí přežije, aby pak mohl vyprávět o zjevení záhadného tvora s chapadly, po kterém několikrát vystřelil z pušky, kterou si s sebou přinesl. Jenže tvor beze stopy zmizel. Na místě zůstaly jen vypálené náboje a díry ve zdi. Měl snad jen zvláštní halucinace?
Kdo krmí démona?
Ještě podivněji pak působí článek ve vědeckém čtvrtletníku Notes and Queries z 2. srpna 1879, pod nímž je podepsán W. E. Howlett. Ten o domě tvrdí:
„Je neobýván, až na staršího muže a jeho ženu, kteří ho spravují. Ale ani oni nemají do místnosti přístup.
Ta je zamčená a klíč je v držení tajemného bezejmenného člověka, který do domu přichází jednou za šest měsíců, zamkne starší pár v suterénu a pak odemyká pokoj (ve druhém patře –pozn. red.), kde zůstane dlouhé hodiny.“ Co se za zavřenými dveřmi odehrává?
Je snad vražedné monstrum produktem nějakých temných rituálů a neznámý muž jej udržuje naživu? Nebo ho naopak krotí, aby zůstalo tam, kde je? Dům na místě dodnes stojí a v přízemí hostí starožitnictví.
Na základě policejního příkazu ovšem žádný zaměstnanec nebo zákazník obchodu nesmí zkoumat horní patra budovy, ačkoli hlásí, že z této části domu často vycházejí zvláštní zvuky.
