Telefon, který se rozezní nečekaně, dokáže člověka zaskočit. Ale co když na druhém konci slyšíte hlas někoho, kdo už dávno není mezi živými? Radek Chromý z Hodoňic prožil událost, která jemu i jeho rodině navždy změnila pohled na život po smrti.

Mohlo se jednat o skutečný vzkaz ze záhrobí? V březnu 2020 na počátku covidové pandemie zemřela mé manželce babička.

Dožila se téměř devadesáti let, ještě rok před smrtí to byla vitální „stařenka“, ale pak se začaly projevovat zdravotní problémy, jedna noha se téměř přestala prokrvovat a hrozila jí amputace.

K té však nedošlo, protože babička v nemocnici zemřela. Když jsme jako rodina začali plánovat pohřeb, tak nastupovaly i první covidové restrikce.

Nejdříve byla smuteční hostina domluvena v místním penzionu, kde měli být ubytování i příbuzní z různých částí republiky. Druhý den už nám penzion jen nabídl, že nám zajistí občerstvení, které si ale musíme pouze vyzvednout, protože musí mít zavřeno. Další den se nám omluvili, že nám ani to občerstvení nezajistí.

Nevím už přesně, jestli se událost, kterou následně popíši stala den nebo dva před pohřbem, ale dodnes si ji nedokážeme vysvětlit. Tchýni volalo neznámé číslo. Když telefonát přijala, mluvil na ni mužský hlas a nebyl zrovna dobře slyšet.

Když se zeptala, kdo volá, odpověď bylo: „No děda přece.“ V tu chvíli tchýni nenapadlo, že už nežije nikdo, komu by mohla říkat dědo. Ale slušně pozdravila a zeptala se „dědy“ co potřebuje.

„Děda“ odpověděl, že babička má o nás strach, když vidí co se děje, tak ať jsme na pohřbu opatrní a není nás tam moc. Když se mi tchýně s tímto příběhem svěřila, zkusil jsem na dané číslo zavolat zpět, ale již nebylo aktivní.

Tak nějak jsme vyvodili, že jediný děda, který nás mohl varovat, že má o nás babička starost, je asi manželky dědeček, který však zemřel před třiceti lety.

Věříme tomu, že nás babička jeho prostřednictvím ještě naposledy kontaktovala a shodli jsme se, že je dobře, že jsou po třiceti letech opět spolu. Příběhy o volání ze záhrobí nejsou ojedinělé.

Lidé po celém světě tvrdí, že jim po smrti blízkého zazvonil telefon, ačkoli nikdo neměl číslo, nebo se jim ozval hlas, který jim chtěl něco sdělit.

Může se jednat o shodu náhod, nebo se jedná o skutečné vzkazy od těch, kteří už nejsou mezi námi?

Ať už je to racionální vysvětlení, nebo nadpřirozený jev, pro Radka a jeho rodinu je tento telefonát důkazem, že naši blízcí na nás nezapomínají ani po smrti.

Je možné, že je to psychologický mechanismus, jak se vyrovnat se ztrátou, ale pro ně to byl jasný vzkaz, který jim dodnes dodává sílu a klid. Mohl by to být důkaz, že život po smrti pokračuje a že naši blízcí nás stále chrání?