„Doufej ve vynikající postavení,“ raduje se Tanaquil a objímá svého dosud bezvýznamného muže Tarquina. Když vjeli do Říma, snesl se nad ně orel, vzal manželovi čapku a pak mu ji vrátil na hlavu. „Přilétl z krajiny nebeské jako posel bohů.

Budeš mít korunu,“ věští Tanaquil. Údajně je totiž nadána jasnozřivostí a umí vykládat nebeská znamení.

Etruská dívenka Tanaquil sedí před bronzovým zrcadlem. Nezkrášluje se před ním, jak by se dalo čekat, ale chystá se na spojení s jiným světem. Budoucí římská královna se nenarodila ve Věčném městě, na svět přišla na sklonku 6. století př. n. l.

v nepřátelské Tarquinii, obývané Etrusky. Ti doslova žijí v zajetí magie. A nejinak je tomu v případě Tanaquil. Budoucnost dívka nezapomene předpovědět ani sama sobě. „Pojmeš-li za muže cizince s kořeny u Olympu, čekají tě zářné dny,“ dozvídá se.

Zřejmě i proto si později vezme Tarquina (vládne 617–579 př. n. l.). Ten ji sice na první pohled nezaujme, když se ovšem dozví, že jde o Řeka, jehož otec se narodil nedaleko bájného sídla bohů, je okamžitě ruka v rukávu.

Radí zvednout kotvy

Ve tváři Tarquina jsou patrné chmury. Jako cizinec může v Tarquinii zapomenout na vyšší pozice. Ty jsou určené jen „domácím.“ Na zářnou budoucnost to zprvu moc nevypadá. Tarquin se proto obrátí na svou ženu.

Ta po zkoumání nebeských znamení dojde k tomu, že musí změnit působiště. „Štěstí dosáhneme pod Tarpejskou skálou,“ míní. Slavný vrcholek se nachází v nedalekém Římě, kam dvojice záhy zamíří.

„Když dorazil s manželkou do města, tu orel se mírně snese dolů se svěšenými křídly, odnese mu klobouk… a zase mu jej vhodně položí na hlavu,“ přibližuje podivný úkaz, k němuž má dojít během jejich příjezdu, historik Titus Livius (59 př. n. l.–17 n. l.).

Tanaquil událost vyloží tak, že je brzy čeká korunovace. A nemýlí se. Z Tarquina se nejprve stane vychovatel panovníkových dětí a následně král.

Vidiny i ve snech

Z královniných komnat se ozývá přerývané oddechování. Tanaquil se zdá podivný sen, po němž se celá orosená vzbudí. Řím je tehdy na nebývalém vzestupu.

Tarquin jde zřejmě i díky jejímu věštění z letu ptáků, nebeských úkazů i jater obětovaných zvířat od vítězství k vítězství. Vidiny mají Tanaquil pronásledovat i ve snech.

Po jednom takovém ji to údajně nevysvětlitelně táhne do pokojů, v nichž spí zajatý sabinský princ Servius Tullius (vládne 578–535 př. n. l.). Když vstoupí dovnitř, nestačí se divit. Kolem hlavy mladíka se má mihotat svatozář.

„Bohové si ho vyvolili,“ je Tanaquil jasné. Po manželově smrti proto Tulliovi dopomůže na trůn a věští mu.

Přání otcem proroctví?

Stárnoucí Tanaquil usedá před bronzové zrcadlo. Opravdu umí predikovat budoucí děje, než se odehrají?

Nová vědecká studie zveřejněná v časopise Journal of Neuroscience naznačuje, že lidský mozek by opravdu mohl mít předvídací schopnosti, které někteří jedinci umí využívat.

Uspokojivé vysvětlení se profesorovi Brianu Knutsonovi, jenž za objevem stojí, zatím nepodařilo najít. Podle většiny historiků byla ovšem Tanaquil „jen“ prozíravá a ambiciózní žena. Jak Tarquina tak později Tullia pozitivně motivovala.

Úspěšní byli proto, že věřili, že úspěšní musí být. Jak navíc vědci zjistili, pokud se nám něco podaří, tak při zpětném pohledu máme často pocit, že to bylo jasné již dopředu. V případě Tanaquil zřejmě platí, že přání bylo otcem proroctví…