Pocity, které nedokážeme vysvětlit, nás často pronásledují na místech, kde se stalo něco tragického. Je možné, že duchové zemřelých zůstávají na místech, která si vybrali, a snaží se chránit svůj prostor před vetřelci?

Danča z Prahy zažila děsivý zážitek, který ji přivedl k zjištění, že ji navštívil duch jejího zesnulého dědečka. Ale proč?

Jednoho večera jsem měla teplotu a bylo mi zle. Přítel se nabídl že stráví noc u mě na bytě. O třetí hodině ranní mě vzbudil se slovy: „Musím domů, vstávej musím odsud vypadnout.“ V tom stavu jsem se nad tím vůbec nepozastavila a šla za ním zamknout.

Za týden jsem ležela v posteli a četla si. Když jsem si položila knihu na klín a přemýšlela, z ničeho nic se před mýma očima se zjevila hustá a jakoby prosvícená mlha.

Promnula jsem si oči, a když jsem je znovu otevřela, ta mlha (rozměrem jako postava) si ulehávala vedle mě. Cítila jsem, jak mi deka přiléhá čím dál víc k tělu, dokonce i matrace se prohloubila, vše bylo tak reálné.

Vystřelila jsem z postele do koupelny v tom šoku jsem chtěla zalézt do sprchy pod studenou vodu. Jenomže závěs u vany se sám prudce zatáhl. Vběhla jsem do obývacího pokoje a volala příteli, ten ihned přijel. Byli jsme venku, nechtěl jít dál, ani jsem ho k tomu nevybízela.

Najednou řekl: „Víš, tenkrát ráno jsem odjel, jelikož jsem ve snu cítil špatné pocity, a když jsem rozevřel oči vedle mě stál starý, modrooký, vysoký, bledý, vychrtlý, vrásčitý a naštvaný muž skoro bez vlasů.

Mračil se na mě a cosi šeptal, natahoval po mě ruku. Věděl jsem, že mě tam nechce a že mě nenávidí, bylo to z něj tak neuvěřitelně cítit. Nepřestal, dokud jsi se neprobrala.

Odvezu tě kamkoliv budeš chtít, ale dovnitř nejdu.“ V tu chvíli jsem si uvědomila že mluví o mém dědečkovi, který před třemi lety v tomto domě zemřel na rakovinu, ale nestihli jsme se rozloučit. Jenomže já mu o něm nikdy nic neřekla.

Od té doby se mi dějí zvláštní věci. Ale na to, co jsem viděla, nikdy nezapomenu!

Ať už se jedná o duchy, nebo o psychologické jevy, příběhy, které se lidem stávají, jsou velmi silné. Marcela Mrázková z Prahy zažila s kamarádkou a dvěma psy na hradě Okoř něco, co si nedokáže vysvětlit.

Byli tam sami, když si všimli, že jejich psi stojí před vchodem do sklepení a zírají dovnitř. Začali kňučet a couvat, a za žádnou cenu tam nechtěli. Když se nakonec kamarádky podívaly dovnitř, uviděly černý stín, který se mihnul na jedné ze stěn. Obě se vyděsily a utekly.

Tipují to na ne zrovna přívětivý přízrak. Eliška z Pardubic zase prožila panickou ataku na hřbitově. Procházela se a když došla k polozbořenému náhrobku, zmocnil se jí silný strach a úzkost.

Místní jí pak řekla, že na tomto hřbitově lidé cítí silnou negativní energii, která má pocházet od hrobu masového vraha. Eliška si myslí, že ho našla.

Tyto příběhy nám ukazují, že i v dnešní moderní době se lidé setkávají s jevy, které si nedokážou vysvětlit. Ať už je to duch zemřelého, negativní energie, nebo jen psychologický stav, prožitek je velmi silný a nezapomenutelný.

Je možné, že existují místa a entity, které jsou citlivé na naše pocity a dokážou nás ovlivnit?