Zima 1984. Ústav sociální péče v Měděnci na Chomutovsku se stal svědkem jedné z největších tragédií v novodobých českých dějinách. Vše začalo banální nedbalostí jediné dívky, která se rozhodla zapálit noviny.

Netušila, že tím rozpoutá peklo, ve kterém zemře 26 nevinných chovanek. Telefonní číselníky byly uzamčené a nouzové východy neexistovaly.

Během několika minut se celý ústav proměnil v pohřebiště. Případem se inspirují dokumenty i slavné filmy, ale jak se to všechno stalo? A co se stalo s vinicí?

Příběh, který se stal podkladem pro film „Requiem pro panenku,“ začíná v noci z 1. na 2. listopadu 1984 v Ústavu sociální péče v Měděnci. Tehdy šestnáctiletá chovanka Eva Kováčová, trpící problematickým chováním, podpálila skříň s novinami v prvním patře.

Šlo o čin, který se stal v ústavu již několikrát, ale tentokrát to bylo jiné. Oheň se začal rychle šířit a kvůli zanedbaným bezpečnostním opatřením se stal nezvladatelným.

Ústav byl naprosto nepřipraven na jakoukoli krizovou situaci. Telefonní přístroje měly uzamčené číselníky, a tak personál nemohl okamžitě přivolat pomoc. Hasiči byli nakonec přivoláni až z telefonního automatu v místní hospodě, což způsobilo klíčové zpoždění.

K dalším problémům se přidalo i to, že v celé budově nebyl jediný nouzový východ. Většina chovanek byla mentálně postižená a nebyla schopna se v panice sama evakuovat.

Během několika minut se budova proměnila v ohnivé peklo. Plameny se šířily nekontrolovatelně a hustý kouř ucpával plíce. Personál se snažil dostat do pokojů, ale neúprosný oheň jim v tom bránil.

V plamenech zemřelo 26 chovanek a mnoho dalších utrpělo těžká zranění. Tragédie otřásla celou zemí a vyvolala obrovskou vlnu solidarity i otázek ohledně zabezpečení podobných zařízení.

Nezletilá Eva Kováčová byla souzena a odsouzena k pěti letům vězení. Její trest byl však opakovaně prodlužován kvůli jejímu agresivnímu chování a fyzickým útokům na dozorce.

Na svobodu se dostala až v roce 1993, kdy byla omilostněna prezidentem Václavem Havlem. O její příběh se začal zajímat režisér Filip Renč, který na motivy tragédie natočil film „Requiem pro panenku“.

Ačkoliv film získal mnoho ocenění, podle některých pamětníků a odborníků ne zcela věrně zachytil všechny události.

Tragédie v Měděnci zůstává dodnes temnou skvrnou na české historii. Případ, který byl způsoben nezletilou dívkou, odhalil zanedbané bezpečnostní standardy v sociálních zařízeních, které stály životy desítek lidí.

Příběh Evy Kováčové, ačkoliv byl ve filmu vykreslen s určitou dávkou dramatičnosti, je připomínkou toho, že někdy i zdánlivě banální událost může mít katastrofické následky.

Osud dívek, které zemřely ve svých postelích, se stal mementem a připomínkou, že nikdy nesmíme podceňovat lidskou bezpečnost.