Pověstí o pokladech hlídaných černými psy se v našich zemích vypráví dost a dost. Jedna pochází z obce Knížata u Kamenice nad Lipou. Lakomý sedlák tu prý v čase válečného nebezpečí zakope svůj poklad!
ROZTRHAL VLASTNÍHO PÁNA?
Svého psa pak sedlák pověří, aby jej hlídal a každého, kdo by se jej pokusil vykopat, roztrhal. Pak odejde na vojnu. Když se vrátí, zjistí, že jeho statek byl vypálen. Nic si z toho ale nedělá, má přece poklad.
Vypraví se jej vykopat, sotva ale zaboří motyku do země, vrhne se na něj pes a zadáví ho. Sedlák přece řekl „každého“, ani sebe z podmínky nevynechal. Zdánlivě mravoučný příběh o lidském lakomství z okolí Pelhřimova má ale nečekané pokračování.
23. května 1922 narazí chalupník z Knížat při vykopávání pařezu v lese Koblížku na jakési blýskavé plíšky a vezme je domů dětem na hraní. Ale šlo vskutku o bezcenný nález?
MINCE Z DOBY TŘICETILETÉ VÁLKY?
Kolemjdoucí četník pozná v blýskavých cetkách zlaté peníze a rozhodne se věc vyšetřit. Posléze je v Koblížku vykopán jeden z největších pokladů, které byly v Čechách nalezeny.
Mince pochází z počátku 17. století, zdá se tedy, že zakopány byly na počátku třicetileté války (1618 – 1648). Je tedy příběh o lakomém sedlákovi pravdivý?
Dost možná ano! Kamenická vrchnost – Vencelíkové byli totiž horlivými stoupenci českých stavů. Roku 1618 přitáhlo do Kamenice císařské vojsko, vydrancovalo ji, pobořilo a nakonec dokonce vypálilo.
Pana Vencelíka připravili císařští o 30 000 kop. Nechtěl někdo z jeho poddaných skončit podobně a raději své jmění ukryl? A přízračný pes? Možná to byl jen obyčejný hafan, kterého válečné běsnění připravilo o páníčka a vyhnalo do lesa.
Nebo se jedná o energetický otisk z časů, kdy lidský život nic neznamenal a vraždění a drancování bylo na denním pořádku?