Dvě mladé sestřenice, Elsie Wright a Frances Griffith trávily léto roku 1917 na panství v Cottingley. Dívky si často chodily hrát do rozlehlých anglických zahrad kolem panství.
Jednoho dne, poté co Frances spadla do potoka v zahradě, kde měli dívky zakázáno si hrát, oznámily svým rodičům, že u potoka byly, protože si tam hrály s vílami.
Touto příhodou začal hon na víly, který pobláznil polovinu Anglie, a zapojil se do něj například i Sir Arthur Conan Doyle, autor Sherlocka Holmese. Dívky totiž své rodiče, kteří se jim zdráhali uvěřit, poprosili o půjčení fotoaparátu.
Během několika dní dívky fotoaparát vrátily a dožadovaly se vyvolání fotek. Když tak rodiče učinili, viděli, že na několika fotkách si dívky skutečně hrají s malými postavičkami s křídly, s vílami.
Záhada panství v Cottingley se roznesla po celé Británii, během příštích let se na panství začali sjíždět davy lidí, kteří chtěli víly vidět na vlastní oči. Nikdo ale neuspěl, a dívky, které jako jediné víly vyfotily, se stáhly do ústraní.
Rozlousknout vílí záhadu se podařilo až za více, než šedesát let, kdy se dvojice v té době již starých dam přiznala, že víly byly vystřižené z papíru. I po tomto odhalení ale jedna z fotek zůstala záhadou.
Elsie a Frances ne totiž nemohly dohodnout, jak vznikla vůbec poslední fotka víl, kde jsou tyto drobné postavičky zachycené, jak sami dovádí v trávě.
Jedna z nich tvrdila, že tyto jediné víly byly opravdu skutečné, druhá, že fotka vznikla stejně, jako všechny předchozí. Která z nich mluvila pravdu se už dnes nejspíš nedozvíme.