Říká se, že dětská fantazie nemá hranic. Ale co když to, co děti vidí a popisují, není jen pouhý výmysl? Příběhy o imaginárních kamarádech a nočních návštěvách dávno mrtvých bytostí nám připomínají, že existují světy, které jsou dospělým očím skryté.

Mají děti skutečně schopnost vidět duchy? Nebo se jedná o psychologický fenomén, který vědci dosud nepochopili? A jak si vysvětlit příběh Alainy, která měla pocit, že ji hlídá její mrtvý dědeček?

Alaina Lathrum z amerického města Kansas City v Missouri je dnes již dospělá žena. Přesto si stále živě vybavuje, jaké potíže jí v dětství dělalo spaní v domě, kde vyrůstala.

Přes den je to spokojené a šťastné děvče, ale s blížící se večerkou se v ní probouzí strach. V ložnici ji asi od šesti let přepadá neodbytný pocit, že ji od dveří pokoje cosi pozoruje. Proto k nim také nikdy neulehá čelem a vždy se otáčí zády ke dveřím.

Ví, že se na dveře ani k nohám své postele nesmí podívat, protože jinak by tam spatřila přízrak malého chlapce v jejím věku s tmavými vlasy a brýlemi, jak na ni upřeně zírá. Někdy tento přízrak přistoupí blíž a posadí se na kraj její postele.

„Vzpomínám si, že jsem se probudila se strašidelným pocitem. Nebyl to strach, ale takový pocit v mém nitru a celém těle,“ popisuje Alaina. Co je tento zvláštní návštěvník zač? „Nevzpomínám si, že by na mě ten malý chlapec někdy promluvil.

Vím, že ani já jsem se s ním nikdy nepokoušela mluvit,“ vzpomíná žena.

„Prostě jsem poslechla svůj instinkt, otočila se k němu zády a šla zase spát.“ Alainina matka se tehdy rozrušenou dívku pokouší uklidnit s tím, že malý chlapec je ve skutečnosti duchem jejího zesnulého dědečka, který ji chce hlídat, když spí.

Jenže toto vysvětlení jí nepřipadá jako příliš uspokojivé. Už tehdy si je prý vědoma, že přízračný chlapec je něco, co tam být nemá. Nepovažuje ho za svého imaginárního kamaráda a není si ani jistá jeho přátelskými úmysly. Co byl tedy tento přízrak zač?

Příběh Alainy nás nutí zamyslet se nad tím, jak dětská mysl vnímá okolní svět. Je možné, že to, co dospělí považují za strach ze tmy nebo noční můry, je ve skutečnosti setkání s nadpřirozeným?

Ačkoliv Alaina měla pocit, že přízrak je něco, co tam být nemá, její matka se snažila celou situaci uklidnit a vysvětlit ji v kontextu rodiny. Ale co když měla pravdu Alaina? Mohlo jít o ducha někoho, kdo v domě dříve žil, a nemusel mít nutně zlé úmysly?

Mnozí se domnívají, že děti jsou mnohem otevřenější světu duchů, protože jejich mysl není ještě zanesená skepticizmem a předsudky dospělých.

Jiní se domnívají, že dětský mozek se teprve učí rozlišovat mezi realitou a fantazií, a proto se stávají oběťmi halucinací a iluzí. Ale jak si vysvětlit fakt, že se pocity Alaina neměnily ani po letech?

Příběh Alainy je jedním z mnoha, které nás nutí pochybovat o tom, co je skutečné.