Vězení Port Arthur bylo v provozu v letech 1830 až 1877. Za tu dobu zde bylo uvězněno přes dvanáct tisíc vězňů, kterým se tu dostalo velmi krutého zacházení. Zjevují se jejich přízraky v okolí věznice dodnes?
Nacházíme se na ostrově Tasmánie, vzdáleném 60 kilometrů od hlavního města Hobart. Právě zde bychom nalezli trestaneckou kolonii, která měla v 19. století pověst nejdrsnější věznice na světě.
Vězni tu měli zakázáno používat svá jména a od okamžiku vstupu do věznice se z nich stalo obyčejné číslo. Většinu denního režimu tvořil tzv. „tichý režim“, během kterého vězni seděli se zakrytými hlavami a nesměli vydat ani hlásku. Prý aby měli čas a podmínky k tomu, přemýšlet nad svými činy.
Útěky z tohoto vězení byly až na výjimky neúspěšné. Nástrah bylo až příliš mnoho – dozorci, ostnaté dráty, psi a v moři žraloci. Přesto se to několika z nich povedlo. Ti měli to štěstí, že unikli osudům mnoha spoluvězňů, kteří mezi zdmi věznice zemřeli.
Z „australského Alcatrazu“ je totiž nemohl vysvobodit ani špatný psychický stav! Port Arthur disponoval rovněž útulkem, kam byli tito psychicky narušení vězni přesouváni a kde nebyl režim o moc lepší, než ve zbytku věznice.
Po dobu fungování věznice tu zemřelo minimálně 2 000 lidí. Některé odhady jsou však podstatně vyšší. Ať už jsou reálná čísla jakákoliv, podle řady očitých svědků se mrtví procházejí po okolí dodnes.
Ostatně, není nic jednoduššího, než si okolí prohlédnout na vlastní oči při jedné z prohlídek, kterých se tu navzdory protestům koná mnoho.
Ještě hrůznější pověst si oblast získala po 26. dubnu roku 1996 kdy bylo okolí zalito čerstvou krví po řádění duševně nemocného Martina Bryanta, který tu chladnokrevně zavraždil 35 turistů a další dvě desítky jich zranil, za což si odpykává doživotní trest.