Bylo to dílo anděla smrti, jak praví Bible, nebo za podivuhodnou záchranou Jeruzaléma stálo něco docela jiného, ačkoliv neméně děsivého?
Namísto hrůzu nahánějící armády, která Jeruzalém obléhala dlouhé měsíce, spatřili jeho obyvatelé tisíce mrtvých těl asyrských vojáků.
Anglický básník lord Gordon Byron ve svém verši píše, že „anděl smrti vstal a rozepjal svá křídla“. Co se ale oné noci skutečně stalo a co vyprovokovalo jeden z největších masakrů starověku?
Vracíme se na počátek 8. století před naším letopočtem, abychom rozlouskli prastarou záhadu, která dodnes rozděluje historiky i teology.
Před judského krále Ezechiáše (asi 741–687 př. n. l.) předstupuje udýchaný posel. „Mám špatné zprávy, můj pane,“ říká a ztěžka popadá dech. „Do země vtrhla asyrská armáda,“ dodá po chvíli. Ezechiáš není nijak překvapený. Něco takového musel očekávat.
Roku 705 př. n. l. se totiž rozhodl přestat platit tribut asyrské říši. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Asyrský král Sinacherib (asi 745–681 př. n. l.) sešikuje armádu a záhy s ní zamíří do dnešního Izraele.
Zde nejprve dobije město Lachiš a poté přikročí k obléhání Jeruzaléma. „Zachránit nás může jen zázrak,“ myslí si řada obyvatel. V judském hlavním městě totiž žije okolo 100 tisíc lidí, Sinacheribovo vojsko ovšem čítá dvakrát tolik mužů…
K Jeruzalému se blíží asyrský posel, zvaný rabšake. „Nenechte se Ezechiášem oklamat. Neexistuje žádný bůh, který by vás před námi mohl ochránit,“ začne vykřikovat, když dorazí až k hradbám.
Judský král totiž lidi uklidňuje tvrzením, že nad městem drží ochrannou ruku sám Jehova, s nímž je údajně v kontaktu. Rabšake hlásá pravý opak, podlomit morálku Izraelitů se mu ovšem nepovede. Ti si zatím vedou víc než dobře.
Je tomu tak zejména díky novým hradbám, které nechal judský král postavit o pár let dříve a také tajnému tunelu, jímž do města proudí voda. Sinacheribovi dochází trpělivost.
Svého soka proto vyzve, aby se vzdal a Jeruzalém ušetřil od zničení, to ale Ezechiáš odmítne.
Obyvatelé Jeruzaléma se s obavami probouzejí do nového rána. Každým dnem očekávají velký asyrský útok. Na ten ovšem nedojde. Když se za jednoho rozbřesku roku 701 př. n. l.
vojáci na hradbách zadívají do nepřátelského ležení, spatří v něm velké množství mrtvol. „V noci vyšel Hospodinův anděl a pobil v asyrském táboře 185 tisíc mužů,“ stojí v Bibli. Král Sinacherib proto se zbytkem vojska odtáhne a vrátí se do Ninive.
Podle jiných zdrojů však za masakr mohlo ještě děsivější stvoření – démon smrti. Myslí si to alespoň badatel Isaac Kalimi (*1952).
Záhadným vítězstvím Ezechiáše nad asyrským králem se ve svých slavných Dějinách zabývá také antický historik Hérodotos (484–425 př. n. l.).
„Protivníky zaplavilo v noci množství polních myší, které jim rozhryzaly toulce, luky a držadla štítů, takže druhý den beze zbraní utekli a mnoho jich padlo,“ uvádí otec dějepisu.
Soudobí vědci z toho dovozují, že hlodavci do Sinacheribova tábora zavlekli nějakou smrtící nemoc.
Mohlo jít o septický nebo dýmějový mor. Nabízí se ovšem ještě jiné vysvětlení. Ezechiáš přestal Asyřanům platit tribut, protože si našel nového mocného spojence. Byl jím Egypt.
Oním andělem smrti, který na Sinacheriba v noci udeřil, tak ve skutečnosti mohl být faraon se svou obří armádou… Ať už to byl démon, mor, nebo egyptská armáda, jedno je jisté:
Jeruzalém se vyhnul svému osudu a zapsal se do historie jako město, které bylo spaseno nevídaným a dodnes nevysvětleným způsobem.
