Na svazích Krušných hor nedaleko Litvínova se nachází zámek Jezeří. Bývalý gotický hrad byl přestavěn na renezanční zámek v 16. století. Ve 20. století v době druhé světové války fungoval jako prominentní tajné nacistické vězení.
Zámek Jezeří je nyní především symbolem proměny české krajiny po útlumu těžby hnědého uhlí, přestože stále nabízí až apokalyptický pohled do krajiny přeskládané činností velkolomu ČSA. Zajímavou historii měl i za druhé světové války.
Již v prvních dnech německé okupace do zámeckých prostor napochodovali důstojníci štábu elitní divize SS-Leibstandarte Adolf Hitler. Rozkazy jim dával generál Seep Ditrich, dlouholetý velící důstojník Hitlerovy osobní stráže a později i velitel zmíněné divize.
Brzy se však zámek Jezeří pod nacistickou správou profiloval jako vězení. Zdejší posádka strážila zahraniční zajaté vojáky i odsouzené příslušníky německých branných sil. V roce 1943 byl v Jezeří vybudován zvláštní zajatecký tábor: Sonderlager für prominente Persönlichkeiten.
Cílil zejména na francouzské zajatce. Kromě Dr. Menetrela – osobního lékaře maršála Pétaina zde byl vězněn i Michale Clémencau – syn emeritního francouzského ministerského předsedy.
Mezi Francouzi zadržovanými v Jezeří byl také Pierre de Gaulle, bratr Charlese de Gaulla, vůdčí osobnosti francouzského odporu proti nacistům a pozdějšího prezidenta Francie.
Proč fandil Charles de Gaulle Čechům?
Čeští historikové již několikrát upozornili na velice kladný vztah, který měl francouzský prezident Charles de Gaulle k naší zemi.
Mimo jiné rezolutně odsoudil i násilné potlačení Pražského jara invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Badatelé vysvětlují „čechofilství“ Charlese de Gaulla jeho pohrdáním Mnichovskou dohodou či přátelskými vztahy s prezidentem Benešem a dalšími našimi politiky.
Jednu věc však tito experti opomíjejí. Zapomínají totiž na fakt, že krev není voda. Co když Pierre de Gaulle bratrovi Charlesovi obšírně vyprávěl, jak byl za války vězněn v jedné malé zemi na východě. Jistě, dozorci byli nenávidění nacisté.
Místní lidé se však k němu chovali mile, když se s nimi dostal do kontaktu. „Ostatně, milý Charlesi, i oni trpěli pod německou okupací! A kdybys viděl, bratře, ten krásný výhled ze zámku! Mon Dieu! Skvostný to pohled!“
Charles de Gaulle pozorně naslouchal. Bratra Pierra měl velmi rád a jeho názory respektoval. Vive la France! Vive l’amitié franco-tcheque! Krev není voda…