Při kolonizaci a objevování Afriky se evropští objevitelé a kolonizátoři setkávali s nemalým množstvím záhad. Jednou z nich byl i kmen údajně bezhlavých lidí objevených na území dnešní Libye.

Podle dochovaných svědectví se kmen sestával převážně ze svalnatých humanoidů, kteří měřili až tři metry. Ještě více šokující než jejich výška byl ale fakt, že tito lidé neměli hlavy. Namísto toho prý měli obličeje přímo na hrudnících.

Místní kmeny se prý těchto bytostí bály. Podle nich šlo o zaostalé kanibaly, kteří byli velmi agresivní.

Bezhlavé kmeny napříč staletími

Jako první se o těchto bytostech, přezdívaných Akephaloi, zmínil už v pátém století řecký dobrodruh Herodotus, kterého místní přesvědčili o existenci bezhlavých kanibalů.

O několik století později se o Akephaloi zmínil římský author Pliny, který byl o jejich existenci přesvědčený. Podle něj šlo o nomády terorizující běžné lidské kmeny, které se jim snažily za každou cenu vyhnout.

Na počátku třináctého století bezhlavé divochy pozoroval cestovatel jménem Fermes. A v následujících stoletích ještě další autoři. Všichni se ve svém popisu podivných obrů, kteří měli ústa uprostřed hrudníku a oči téměř na ramenou, víceméně shodli.

Historky o nepřátelských kmenech zdánlivě bezhlavých lidí poté začaly přicházet z celého světa. Podle některých cestovatelů žily tyto bytosti také v Jižní Americe nebo v Indii.

Nejvíce svědectví ale stále přicházelo z Afriky, kde byla víra v tyto barbarské kmeny neochvějně zakořeněná. Jak se však plnila bílá místa na mapách, příběhů a svědectví ubývalo. Co se s tajemnými kanibaly stalo? Ukryli se, byli vybiti, nebo vlastně nikdy neexistovali?