Americký rockový zpěvák a textař vystupující pod uměleckým jménem Alice Cooper rozhodně nemůže tvrdit, že by mu byly strašidelné scény cizí. Když ale se svým kolegou Joe Perrym na vlastní kůži zažije řádění poltergeista, je to příliš i pro jeho silnou povahu.

Na jeho jevištích se objevují gilotiny či elektrická křesla a proudem teče falešná krev a vystoupení připomínají spíše kabaretní hororovou show. Rocker Alice Cooper (*1948) si nadšeně udržuje svou temnou vizáž.

Přesto je zřejmě zaskočen, když se stane svědkem strašidelných úkazů, které nemá na svědomí žádný z jeho jevištních expertů na speciální efekty. Byl to skutečně poltergeist – šprýmař, jak jej Alice Cooper nazývá?

MYSLELI JSME, ŽE JSME BLÁZNI

Příběh, o který se Alice Cooper podělil v epizodě amerického televizního seriálu Celebrity Ghost Stories (Duchařské příběhy celebrit) odvysílané v létě 2010, se odehrává ve starém venkovském domě v Copake v americkém státě New York.

Začátkem 80. let se tam ubytoval spolu s kytaristou kapely Aerosmith Joe Perrym (*1950), aby napsali písně pro Perryho film Monster Dog z roku 1984. Jejich spolupráci však narušují nadpřirozené jevy.

„Pokaždé, když jsem něco odložil a šel jsem do jiné místnosti, vrátil jsem se a bylo na jiném místě,“ vzpomíná Alice. „Bylo to spíš hravé než děsivé. Oba jsme byli čerstvě po odvykačce, takže jsme si mysleli, že jsme se prostě zbláznili,“ dodává bez servítek.

Že jde o skutečný jev, nikoliv o následky léčby závislosti, si hudebníci uvědomí ve chvíli, kdy jsou s nimi v domě ještě dva členové jejich koncertního týmu. Také oni si stěžují, že nenachází věci tam, kam je ještě před okamžikem položili. Že by jim práci skutečně komplikoval poltergeist?

DOTEK DUCHA

Ačkoli Alice jevy zpočátku vnímá jako hravé, rychle nabývají na intenzitě, a nakonec rockeři z domu raději uprchnou. Jejich trpělivost vyprchá jedné noci během večeře, kdy se ze sklepa začne ozývat hluk „jako by tam dvacet lidí stěhovalo nábytek“.

Alice se vydá situaci prozkoumat, přičemž vzápětí ucítí na zádech tlak neviditelné ruky. Ještě té noci hudebníci z domu spěšně odjíždějí.

Později se Cooper údajně dozvídá, že v domě prý straší duch malého chlapce, který tam dříve žil, než se utopil v blízkém jezeře.

Rockerův manažer mu také následně prozradí, že v onom domě v Copake o několik let dříve spisovatel Jay Anson (1921–1980) napsal svou slavnou knihu Horor v Amityville, která vypráví o údajném posednutí démony a následném vyvraždění rodiny Lutzových.

Na to Alice Cooper reaguje překvapeným: „A to jsi mi chtěl říct kdy?“ Je možné, že se ve skutečnosti dvojice hudebníků setkala s něčím ještě zlověstnějším, než je domnělý dětský duch?