Nejen antika, ale novější historie se hojně věnuje bájné Atlantidě. Pravděpodobné i šílené teorie jsou jí plné.

Učenci raného novověku studovali antické rukopisy, mezi nimi i pojednání o Atlantidě.

Biskup španělských kolonií v Americe Bartolomé de Las Casas napsal, že kdyby Kryštof Kolumbus během své objevitelské cesty nedoplul do Indie, chtěl objevit aspoň zbytky Atlantidy. Pro řadu autorů 15. a 16. století je Atlantida synonymem Ameriky. Sice je mnohem větší a není potopená, zato je bohatá.

V 19. století není se ztotožněním Ameriky a Atlantidy spokojen americký politik Ignatius Donnelly. Zná slabiny své země a přijde mu na Atlantidu málo důstojná. Propaguje myšlenku ztraceného kontinentu někde mezi Amerikou, Evropou a Afrikou.

Domnívá se, že ztracený ostrov je pravlastí árijské rasy. To později vzkřísí v jiné podobě nacistická mystika. Jeho kniha Atlantida – svět před potopou se stává bestsellerem. Šíří představu Atlantidy jako ideální a mírumilovné zemědělské společnosti.

Kam se poděly Platonovy válečné lodi, už nikdo neřeší. V této linii pokračují i další ezoterní proudy dodnes. Najdou se lidé, kteří si myslí, že Atlanťané stále existují v nějaké jiné dimenzi a je možné s nimi komunikovat. Existují ale i serióznější vědecké teorie.

Jedním z nejpravděpodobnějších umístění Atlantidy je ostrov Santorini. Leží přes 100 km od Kréty a je jen pozůstatkem starověké Théry, ostrava, který byl mnohem větší. Před tisíci lety otřásla ostrovem exploze.

Výbuch sopky měl sílu asi 150 000 bomb svržených na Hirošimu! Do celého Středomoří vrhl obrovské vlny tsunami, které zničily minojskou civilizaci na Krétě. Střed ostrova se propadl, dnes po něm zůstala jen 400 m hluboká laguna.

Jak to mohlo vypadat víme i z novější doby. V roce 1883 došlo na indonéském ostrově Krakatoa k sérii výbuchů. Sopka vrhala popel a prach až do výše 20 km a tryskala z ní žhavá láva. Pak se celá hora propadla do obrovské jeskyně.

Do propadliny se nahrnula mořská voda, která se okamžitě změnila v páru, a znovu masivně vybuchla. Zasáhlo to celý svět. Zahynulo 36 000 lidí, se zemí bylo srovnáno 165 sídel. Exploze ostrova Théra byla podle odhadů až 100× silnější než Krakatoa.

Taková katastrofa by jistě dokázala zničit i mohutnou civilizaci, jakou popsal Platon. Kvůli kolapsu ostrova do žhavé lávy pod mořem by po takové civilizaci nezůstaly ani žádné archeologické památky.

Zbytek roztržených kontinentů

Théra se ale nenachází v Atlantiku, jak popisuje Platon. Je možné, že by mezi Afrikou a Jižní Amerikou byl ještě jeden kontinent, který se později ztratil pod hladinou? Vědci to úplně nevylučují.

Jižní Amerika a Afrika byly kdysi dávno součástí jedné velké pevniny a teprve postupně se začaly vzdalovat.  Myšlenka nově ožila v roce 2013, kdy japonští a brazilští geologové našli asi 1500 km od Rio de Janeira pod mořem důkazy přítomnosti žuly.

Ta je typická pro souš, a ne pro usazené horniny na mořském dně. Vypadá to, že se tady potopil velký kus pevniny. Vědci se vyjadřují opatrně – na potopené zlaté paláce a chrámy se asi těšit nemůžeme.

Přesto by se nový kontinent mohl stát zdrojem pohádkového nerostného bohatství.  Stane se i jablkem sváru.