Bájné říše jsou nevyčerpatelné téma, které vrtá hlavou tisícům záhadologů i vědců z celého světa už dlouhou dobu. Navzdory tomu ale ani dnes nejsou zodpovězeny mnohé otázky.

Co víme o možné existenci bájných kontinentů, po nichž už dnes není na první pohled ani stopy?

Atlantida není ani zdaleka jedinou bájnou říší či samostatným kontinentem. Podle mýtů před desítkami tisíc let existovaly další, které dost možná předcházely pozdějším civilizacím a které zřejmě disponovaly neuvěřitelnými technologiemi.

Řeč je v první řadě o Lemurii.

Ta se údajně rozkládala v Indickém oceánu (spojovala prý ostrov Madagaskar s Indií a západní Austrálií) a mnozí badatelé, včetně německého přírodovědce Ernesta Hackela (1834–1919), který se jejímu hledání usilovně věnoval, věří, že šlo ve skutečnosti o kolébku civilizace.

Kontinent, ze kterého pocházely všechny pozdější národnostní útvary.

A zatímco rusko-britská esoterička Helena Petrovna Blavatská (1831–1891) věřila, že obyvatelé tohoto kontinentu byli potomky jedné ze sedmi původních ras, které žily v období třetihor, současní vědci na Lemurii pohlížejí mnohem střízlivěji. Mohla podle nich skutečně existovat?

Známe hlavní město?

Pozornost archeologů se v současnosti stále aktivněji obrací i na patrně nejslavnější místo, které je s Lemurií spojováno. Řeč je o tajemném zatopeném městě jménem Nan Madol, které se nachází u mikronéského ostrova Pohnpei v Tichém oceánu.

Americký záhadolog David H. Childress tvrdí, že komplex částečně potopených kamenných budov vykazuje značné podobnosti s četnými megalitickými nálezy na Velikonočním ostrově a na některých dalších místech Pacifiku.

Všechny tyto ruiny tak podle Childresse dost možná patřily do stejné říše, kterou mohla být právě bájná Lemurie – potopený kontinent, na kterém – jak už kdysi dávno naznačovala Blavatská – žili lidé s pokročilými schopnostmi a technologiemi.

Childress dokonce věří, že původní město Nan Madol bylo přímo hlavním městem této legendární země. Začíná se tedy všeobecný skeptický pohled na existenci Lemurie obracet?

Další kontinent v Atlantiku?

Přes 64 milionů obyvatel, pokročilé technologie a velmi hodnotná a vyspělá kultura. Tak popisují někteří badatelé třetí z legendárních kontinentů. Nazývají ho Mu a jeho polohu umisťují do dnešního Atlantického oceánu.

Na možnou existenci tohoto světadílu upozorňuje poprvé anglo-americký historik a dobrodruh Augustus Le Plongeon (1825–1908). Prohlašuje, že ve starých indiánských spisech je o tomto místě mnoho zmínek.

Fyzické důkazy se však nedochovaly, protože kontinent před mnoha tisíci lety celý pohltila voda. Potomci přeživších později založili na území dnešního Mexika říši předcházející slavné mayské civilizaci.

Plongeonovy závěry později podpořili i další badatelé a v současnosti probíhá hned několik výzkumů, které se hledání důkazů o kontinentu Mu věnují. Mají už nějaké výsledky?

Klíčem japonské naleziště

Patrně nejslavnější novodobý výzkum se týká japonských podmořských ruin Jonaguni. Japonský vědec Masaaki Kimura (*1940) z univerzity v Ryukyu se této lokalitě věnuje celý život.

Podle něj může jít o zásadní klíč k odkrytí tajemství ztracených kontinentů. To ostatně potvrzuje i poměrně nedávná analýza výzkumné nadace Faram Research Foundation.

Tanaznačuje, že je Jonaguni jedním z cípů zvláštního území, na kterém patrně v minulosti byla pevnina.

„Oblast se rozprostírá od Jonaguni a Jihočínského moře, až k vrcholu souostroví Aljašky, na Havaj a zpět přes Indonésii a Barmu,“ vysvětlují autoři portálu zaměřeného na záhady gaia.com s tím, že právě tato oblast bývá považována za nejpravděpodobnější umístění kontinentu Mu.

Mohl mít Masaaki Kimura, který Jonaguni zkoumal už před 30 lety, tedy nakonec pravdu?