Koronavirová pandemie nás učí izolaci, sociálnímu a dalšímu distancování. Jen by to opravdu nemělo trvat příliš dlouho. Jedno cynické blues totiž končí v totálním finále slovy: Až si pro nás přijdou… Kdo? Trpasličí sloni z Kypru!
Roztomilí kyklopové
Na Kypru žili trpasličí sloni ještě před nějakými deseti tisíci lety. Měli výšku jednoho metru a váhu okolo 200 kilogramů. Nejmladší nálezy jejich kosterních pozůstatků jsou staré „jen“ 4500 let.
Vymizení trpasličích slonů, ale i malých pygmejských hrochů z Kypru je dáváno do souvislosti s aktivitou člověka.
Asi nelze prvním obyvatelům ostrova zazlívat aktivity, které rovnaly záda zatím ještě shrbené lidské civilizaci.
A to prosím byly považovány lebky těchto malých slonů, které měly v místě vstupu chobotu prázdné „oko“, za pozůstatky takřka nezranitelných jednookých obrů Kyklopů!
Ostrovní nanismus
Jak vlastně dojde k tomu, že živočišný druh, který je za normálních okolností proslulý svojí velikostí, dospěje do trpasličího stádia? Vědci hovoří o tzv.
ostrovním nanismu, kdy je druh dlouhodobě izolován na malém prostoru a musí vývoj uzpůsobit skrovným zdrojům, které jsou k dispozici.
Lze si přát, ať je brzy izolace z důvodů pandemických opatření nahrazena normálním životním stylem.
Pár tisíců let frustrace a izolace na malém prostoru, každé ráno drink na povzbuzení… A budou nás ve snu strašit nejen bílé myšky, ale i trpasličí sloni, co přišli, protože si s námi chtějí hrát.
