Ohavná kozlí hlava na lidském těle vytváří podobu děsivé zrůdy. Zlověstný tvor je znám coby bafomet. Za obrazem se má schovávat snad samotný ďábel, ale také modla templářů nebo prorok Muhammad. Jaký je skutečný význam tajemné podobizny?

Jednou ze záhad okolo bafometa je už jeho samotný název. Jeho původ není plně znám. Prvně se objevuje ve spojení s křížovými výpravami. Bojovník Anselm z Ribemontu v dopise z roku 1098 píše o útoku na muslimy:

„Jak se druhého dne rozbřesklo, začali nahlas vzývat Baphometha, zatímco my jsme se tiše modlili v našich srdcích k Bohu; poté jsme zaútočili a vytlačili všechny z nich mimo městské hradby.“

S pojmem je možné se setkat také u kněze a kronikáře první křížové výpravy Raimunduse de Aguilerse, který jej používá ve chvíli, kdy mluví o mešitách.

Podle popisu se zdá, že termín odkazuje k muslimům a jejich úctě k proroku Muhammadovi (570–632), zakladateli islámu. Máme tedy hledat původ bafometa u muslimů? Proč ho ale potom uctívali i templáři, kteří byli křesťané?

Jen zkomolené jméno?

Názor, že by výraz bafomet mohl sloužit k označení islámského proroka Muhammada, zastávají současní přední britští odborníci jako spisovatel Peter Partner nebo historik Malcolm Barber (*1943).

Podle jejich názoru by pojem bafomet mohl být starší francouzskou verzí jména Mahomet, respektive Muhammad. A nebylo by se čemu divit.

Jak píše americká historička Sharan Newman: „Ve středověku věděla většina Evropanů o náboženských krédech islámu velmi málo. Korán byl přeložen do latiny ve 40. letech 12. století na žádost Petra Ctihodného (1094–1156), opata Clunyského kláštera. Ale i tak získávala většina lidí poznatky prostřednictvím výmyslů.“

Na nějaké závěry je ale ještě příliš brzy. Případ je totiž složitější, než se na první pohled zdá.

Pohanská modla?

Výše uvedená představa o možném vzniku slova bafomet však neříká nic o tom, kde se vlastně vzala podobizna děsivého a hanebného tvora s kozlí hlavou.

Termín bafomet se totiž zkraje 14. století objevuje i ve spisech inkvizitorů, kteří vyšetřují prohřešky členů templářského řádu proti katolické církvi. Rytíři Templu přitom popisují bafometa jako vousatou hlavu. Raynier de Larchant z řádu templářů například říká:

„Viděl jsem tuto hlavu dvanáctkrát, během zasedání kapituly, zvláště v Paříži. Je to hlava s vousem. Uctívají ji, líbají a nazývají ji svým Spasitelem.“

Ve zprávách templářů má bafomet podobu nejen vousaté hlavy, ale také kočky nebo kozy. V oficiálních spisech a pravidlech řádu se ale neobjevuje.

Potvrzuje to britská specialistka na náboženství a spiritualismus Karen Ralls:

„Neexistuje žádná zmínka o bafometu z templářských pravidel nebo dokumentů z jejich období.“ Vypadá to tedy, jako by uváděná podoba bafometu byla výsledkem doznání vynuceného prostřednictvím mučidel.

Nic víc než podvrh!

V dějinách středověku a novověku je možné nalézt řadu obrázků, na kterých je možné rozpoznat rysy a vlastnosti bafometu. Jejich rozbor a popis se objevuje na počátku 19. století v eseji vídeňského orientalisty Josepha von Hammer-Purgstalla (1774–1856).

Později se však ukáže, že jeho dílo může být založeno na výzkumu falešných podobizen a předmětů. Upozorní na to britský spisovatel a sběratel vzácných kamenů Charles William King (1818–1888).

Záhada existence tajuplného znaku se tak ještě více zamotává.  Nezpochybnitelný je pouze jeden fakt – bafomet se objevuje roku 1853 v díle francouzského okultisty Eliphase Léviho (1810–1875) s názvem Dogme et Rituel de la Haute Magie (Dogmata a rituály vysoké magie). Na stránkách knihy je ho přitom možné nalézt se zcela novou podobou a významem!

Léviho bafomet vypadá jako hrůzostrašný tvor s lidským tělem a kozlí hlavou. Podobizna se stane natolik světoznámou, že od té chvíle už nebude užíván pro bafometa jiný obraz. S významem to však bude složitější.

Jeho charakter je založen na rysech starodávných pohanských božstev. Podobnosti je možné nalézt u keltského boha života a smrti Cernunnose nebo indického pána tvorstva Pašupatiho.

Vypadá to ale, jako kdyby měl Léviho bafomet z oka vypadnout především staroegyptskému Banebdžetovi. Tento bůh plodnosti a pán zvířat pocházející z oblasti, kterou protéká Nil, je totiž znázorňován jako beran či kozel.

A protože má Banebdžet kultovní centrum v Médu, vyslouží si přezdívku Médský kozel.

Dítě magického sexu

Léviho bafomet se stane důležitým prvkem učení, které založí britský okultista Aleister Crowley (1875–1947). Myslitel – označovaný za nejprohnanějšího muže, který kdy žil – popisuje bafomet jako duchovní rovinu spermatu. A říká, že jde o „dítě magického sexu“.

Zabuduje ho proto i do základního kréda nauky:

„A věřím v Hada a Lva, mystérium mystérií, v jeho jméně bafomet!“ Význam tajemného symbolu se dále rozvine roku 1966. Dojde totiž k tomu, že jej americký myslitel a zakladatel Satanovy církve Anton Szandor LaVey (1930–1997) zabuduje do svých prací.

Od té chvíle začne být vyobrazení rohaté bytosti stále častěji spojováno se satanskou církví a pentagramem (pěticípou hvězdou). Jak je ale možné, že se význam jednoho pojmu tolik proměňuje? Jedná se jen o odlišnosti způsobené historií, nebo za tím stojí i něco jiného?