Mezi stromy prosvítají plameny šlehající skoro až ke korunám stromů. Kolem vysoké vatry tančí několik postav oděných do zvířecích kůží. „Vypadají jako divoženky,“ shodnou se dva muži sledující běsnění zpovzdálí a pud sebezáchovy jim nedovolí jít dál.

Divoký tanec a popíjení vína přeruší hluboký tón lesního rohu. Muži se přikrčí ke kmeni stromu a před očima se jim odehrává hrůzná podívaná. Ženy se okamžitě dávají do pohybu. Utíkají lesem a žádný tvor před nimi není v bezpečí.

„Vždyť ony to mládě úplně rozsápaly,“ hledí dva nezvaní hosté na to, co zbylo z malého koloucha.

NEPOHRDNOU LIDSKÝM MASEM

V 9. století před Kristem Řecko sužuje podivné šílenství. Místní ženy se mají pod vlivem Bakcha, boha vína a nespoutaného veselí, vrhat do náruče cizím mužům a dokonce se měnit v krvelačné bestie.

„Hovoří se také o podivném cizinci, který se dnem i nocí mísí mezi ženy a slibuje, že jim ukáže bakchická mystéria,“ píše ve svém díle Bakchantky dramatik Eurípidés (asi 480–406 př. n. l.).

Eurípidés dokonce barvitě vylíčí, že bakchantky, jak se ženám uctívajících Bakcha říká, rozsápou i člověka a pochutnají si na jeho mase! Bakchův kult se později rozšíří i do Říma.

PŘÍLIŠ VÍNA A OMAMNÝCH LÁTEK?

Co mohlo být spouštěčem ženského běsnění? „Mohly být omámeny vínem, do kterého si přimíchaly jedovaté rostliny.

Možná použily rulík zlomocný nebo žvýkaly listy břečťanu, který je Bakchovým symbolem,“ myslí si rumunský historik Mircea Eliade (1907–1986).

Právě břečťan může měnit vnímání a projevovat psychoaktivní účinky! Kde se Eurípidés pro svou tragédii o bakchantkách inspiroval? Je možné, že pouze čerpal ze své fantazie?

Proč by ale v roce 186 před naším letopočtem došlo k tvrdému potlačení bakchanálií, při němž jsou zavražděny stovky osob?