V okolí solné pláně Racetrack Playa na severozápadním okraji kalifornského národního parku Údolí smrti (Death Valley) není ani živáčka.

Vinou nehostinného suchého podnebí široko daleko nic nežije. Místu se vyhýbají i rostliny. Přesto se tu něco hýbe. Po rozpukaném pouštním povrchu se totiž přemisťují kameny!

Jak je ale možné, že se tito kamenní obři dosahující váhy až 300 kilogramům pohybují sami od sebe? Pomáhají jim překonávat stovky metrů nějaké neznámé přírodní síly? Nebo se snad za tajemným případem skrývá ještě něco víc?

Vědci si nad záhadou lámou hlavu už více jak 60 let! Důvod, proč kusy hornin mění místo a zanechávají za sebou vytlačenou dráhu, však přesně určit nedokážou. Možných řešení přitom nabízejí hned několik.

Kameni, pohni se!

Podle legend a pověstí kameny vždy v noci ožijí a putují pak po oblasti, kam se jim jen zlíbí. Toto vysvětlení ale vyvolává úsměv na tváři, podobně jako varianta uvažující o vlivu mimozemských civilizací.

Skutečně je možné uvěřit tomu, že kamenní obři pochodují po okolí, když se jim zachce? Nebo je snad pravděpodobnější domnívat se, že jsou balvany přemisťovány bytostmi z jiné planety při snaze komunikovat s lidmi?

Řešení, které mají podobu báchorky pro děti, není nutné brát vážně. Existují totiž i mnohem reálnější vysvětlení. Podle badatele Thomase Clementse z kalifornské univerzity UCLA stojí za pohybem kamenů obyčejný vítr a voda.

Když se z pouště stane skluzavka

Thomas Clements se na konci 40. let minulého století rozhodne, že hádanku putujících kamenů rozlouskne. Vypraví se proto do oblasti Little Bonnie Claire Playa v americké Nevadě, kde se odehrávají podobné přesuny. Dochází přitom k šokujícímu závěru.

Kameny posunuje vítr v okamžiku, když je plocha solné pláně kluzká od deště! Opravdu snad stojí za tajuplným pohybem hornin přírodní síly? Clements je o této možnosti bezvýhradně přesvědčen. Vyzkouší totiž nestabilní povrch na vlastní kůži:

„Když jsem zkusil jít po zmoklém povrchu, skoro jsem se neudržel na nohou, jak to klouzalo.“ Clementsova úvaha o vlivu větru a deště se zdá být velmi věrohodná. Podobný názor přitom zastává i americký geolog George Stanley.

I když domněnky badatelů vypadají logicky, je v nich jeden háček. Kameny se totiž pohybují stylem, který neodpovídá proudění větru!

Větře, větříčku

„Je zajímavé, že některé kameny cestují spíše po přímých trasách, to je případ těch hranatých, ty oblé se zase posunují v klikatých stopách,“ popisuje zvláštnosti pohybu kamenů na pláni Racetrack Playa americká geoložka Paula Messina.

Odbornice ze Státní univerzity v San José se rovněž domnívá, že za tajuplné přesuny balvanů může nejspíš vliv větru a deště. Není však bezvýhradně přesvědčena o tom, že by tato teorie byla jediná pravdivá:

„Nedokážu si vlastně představit, co to může být za vítr, který tak snadno pohne balvanem o váze 300 kilogramů.“ Mnohem dál jde badatel John Reid. Otevřeně totiž říká, že je možné vliv větru na přemisťování kamenů vyloučit:

„Aby vítr takovou krou pohnul, musel by mít rychlost 800 kilometrů za hodinu. To je ale pětkrát větší rychlost, než měl jakýkoliv vítr, který se v této oblasti objevil.“ Jestli ale nepohybují kamennými obry přírodní síly, tak co?

Odborníci na tuto otázku neumějí odpovědět. Řešení případu tak zatím zůstává otevřené.