Mladičká dívka jménem Berliz se třese strachy. Zdá se jí, jako by ji její panenka Deisy pozorovala. Než jde spát, otočí ji čelem ke zdi. Ráno jí však hračka opět hledí do tváře. Když se navíc Berliz podívá do zrcadla, vykřikne zděšením.

Obličej má totiž plný drobných šrámů. A na prstech Deisy jsou stopy po zaschlé krvi!

Pod krásně nazdobeným vánočním stromkem leží desítky dárků. Jen co se rodina usadí okolo nich, dá se dívka jménem Berliz (*2000), pocházející z peruánského městečka Callao nedaleko Limy, do jejich rozbalování.

Od maminky dostane velkou mrkací panenku. Dá jí jméno Deisy a ihned si ji zamiluje. Hračce ovšem záhy bez jakéhokoli vysvětlení začnou vypadávat vlasy.

„Její matka se proto rozhodla dát panenku do plastového obalu,“ popisuje novinářka Laura Forsyth z britského deníku Daily Mirror. Krátce nato se v domě začnou dít podivné věci.

Na zdech se objevují záhadné protáhlé stíny, dochází k výpadkům proudu nebo se sama od sebe rozsvěcují světla. Vzhledem k tomu, že rodina žije ve staré bytové zástavbě, nikoho to moc nepřekvapuje ani neděsí. Bude ale hůř…

OBESTŘOU JI STÍNY

V televizi právě běží zprávy. Berliz je ale vůbec nevnímá. Zvuk má ztišený a čte si v Bibli. Když knihu po chvíli vrátí zpět k televizi, kam ji zpravidla odkládá, spadne Písmo svaté na zem, jako kdyby ho někdo shodil.

„Začala jsem křičet, světlo náhle zhaslo a já všude kolem sebe viděla stíny,“ vzpomíná dnes již dospělá Berliz. Dívka kromě toho zaslechne děsivý smích, deroucí se údajně z úst Deisy. Pak do místnosti vběhne Berlizin otec a rozsvítí.

Od té chvíle si dospívající Peruánka s hračkou nehraje, a naopak ji bedlivě sleduje. Má přitom pocit, že se Deisy sama přemisťuje po domě. Jednoho rána poté, co panenku posadí hlavou ke zdi, se navíc probudí s podrápanou tváří.

NOČNÍ ÚTOKY

Pokud by nešlo o vánoční dárek, panenka by zřejmě okamžitě skončila na smetišti. Berliz je ale z chudinské čtvrti, kde se věci jen tak nevyhazují. I přes děsivé události, k nimž v domě stále častěji dochází, si Deisy ponechá.

Panenka toho podle ní využije a rozpoutá teror. Na denním pořádku je tak samovolné rozsvěcení světel, otvírání a zavírání dveří. Bytem se navíc co chvíli rozléhá uši rvoucí škrábání, kvílení a ječení. Pak prý Deisy začne útočit na obyvatele domu.

Nejprve se ve spánku vrhne na Berlizinu sestřenku, kterou svýma plastovýma ručkama mlátí do hlavy. „Panenka byla natolik žárlivá, že v noci napadla také jejího přítele,“ poznamenává Forsyth. Zmláceného mladíka už Berliz víckrát neuvidí.

UVAŽUJÍ O VYMÍTÁNÍ

Na radu svých přátel si Berliz pořídí domů kočku. Ty totiž mají být extrémně citlivé na přítomnost negativní energie. Jakmile dívka před svého nového mazlíčka postaví panenku, zvíře vyděšeně pláchne pod židli. Rodina si proto pozve na pomoc médium.

To dojde k závěru, že se v Deisy skutečně usídlilo cosi zlého. Nic konkrétního ale nedodá. Podle většiny záhadologů nasvědčuje dění v domě tomu, že se v panence buď ukryl poltergeist, nebo usadil nějaký mocný démon, bažící po panenské krvi.

Médium rodině nabídne, že temné síly z Deisy dostane za pomoci vymítání. Berliz je ale proti. „Byla tak zoufalá, že se ji rozhodla dát pryč,“ dozvídáme se. Kde přesně panenka skončí, není úplně jasné. Je možné, že o ní neslyšíme naposledy?