Doba středověkých čarodějnických procesů znamenala v Evropě temné časy. Mučení a popravy domnělých čarodějnic byly v té době na denním pořádku a znamenaly smrt více než padesáti tisíc lidí.

Lov na čarodějnice probíhal také v Itálii. V regionu Fruili byl v té době údajně odhalen čarodějnický spolek starý několik staletí. Spolek, který skutečně ovládal podivné síly.

O zvláštní spolek, který se přezdíval benandanti, neboli dobří chodci, se autority začaly zajímat v roce 1575. Jejich úkolem bylo podle svědectví bojovat se zlými silami a chránit populaci před černou magií.

Benandanti měli už při narození na těle značku, která je předurčovala ke kouzelným schopnostem. Řád takto označené rekrutoval při dosažení dospělosti, a to velmi neobvyklým způsobem. Nové členy benandanti prý unášeli v noci za použití magie z jejich domovů.

BOJ SE ZLÝMI SILAMI

Hlavní náplní života benandantů byl pak boj se zlými čarodějnickými kulty a temnou magií. Bojovali zvláštním způsobem, kdy v noci duše čarodějů a čarodějek opouštěli jejich těla a vyhledávaly ony zlé síly.

Jejich zbraně měly také mít léčivé schopnosti, které benandanti používali k ochraně dobrých lidí. Benandanti chránili bezpečí lidí i dobrou úrodu, kterou se zlé síly snažily často zamořit svými silami.

Do svého těla se pak vždy museli vrátit ještě před svítáním, jinak je stihla bolestivá smrt.

V roce 1580 se po stopě benandantů vydali inkvizitoři. Bez ohledu na jejich dobré skutky chtěli tyto lidi s pohanskou magickou mocí pochytat a zabít. Inkvizitoři označili benandanty za skryté vyznavače ďábla a snažili se je vypátrat.

To se jim také mělo v několika případech podařit, přičemž je na mučidlech přesvědčili, aby přiznali, že jejich síly pocházejí od ďábla.

Chodci dobra se proto stáhli do ústraní a na legendy a příběhy o benandantech a jejich léčivých schopnostech se začalo zapomínat.