13. listopadu 1970: Bangladéš decimuje cyklon Bhola, který usmrtí až půl milionu lidí. Mnozí věří, že za to může smolné datum, je totiž pátek třináctého.
Domů     Bigfoot v tajných archivech: Tvora zkoumala i FBI!
Bigfoot v tajných archivech: Tvora zkoumala i FBI!
od 24.2.2023
2.8tis
Forenzní vědec Jimmy Chilcutt prozkoumal již řadu stop a v bigfoota věří, foto Gardner Soule / Creative Commons / Volné dílo
308
SDÍLENÍ
2.8tis
ZOBRAZENÍ

Obvykle o různých záhadách světa platí, že se k nim oficiální orgány jako je policie či armáda staví skepticky a odmítavě. Pokud se ale něčím nevysvětlitelným začnou zabývat, je to tichým signálem, že problém berou vážně a uznávají jeho existenci.

Zdá se, že i bigfoot pro americkou FBI v 70. letech minulého století nabývá konkrétních rozměrů.

Bigfoota v 70. letech začala brát vážně i FBI, foto Pixabay Úřad udělal výjimku a nechal chlupy prozkoumat ve své laboratoři, foto Pixabay Forenzní vědec Jimmy Chilcutt prozkoumal již řadu stop a v bigfoota věří, foto Gardner Soule / Creative Commons / Volné dílo

V odtajněných dokumentech byla před časem nalezena zpráva, z níž vyplývá, že FBI zkoumala chlupy údajného bigfoota.

„Tyto dokumenty posilují rostoucí množství důkazů, které ukazují, že se federálové v průběhu let zajímali o tajemno víc, než dávají najevo,” uvažuje současný americký publicista Brett Tingley.

„Přinejmenším ukazují, že FBI brala chlupy údajného bigfoota dostatečně vážně na to, aby je analyzovala ve svých vlastních laboratořích,” doplňuje. Jak se do laboratoří FBI srst vlastně dostala?

Obvykle to neděláme

Vše začíná v roce 1976, kdy FBI kontaktuje Peter Byrne, bývalý ředitel nyní zaniklého informačního centra zaměřeného na bigfoota v Oregonu. Asistentovi ředitele FBI Jayi Cochranovi ml. Byrne posílá vzorky srsti a prohlašuje:

„Nestává se často, že narazíme na chlupy, které nedokážeme identifikovat. Chlupy, které máme nyní, asi 15 chlupů přirostlých k malému kousku kůže, jsou první, které jsme získali za předešlých šest let.

Domníváme se, že mohou být důležité.“ Na to Cochran odpovídá, že FBI se podobnými případy nezabývá, ale tentokrát žádosti vyhoví.

„Laboratoř FBI provádí vyšetřování především fyzických důkazů pro orgány činné v trestním řízení v souvislosti s vyšetřováním trestných činů.

Příležitostně, v jednotlivých případech, v zájmu vědeckého výzkumu uděláme výjimku z tohoto obecného pravidla,” píše FBI a slibuje, že výjimku udělá a podrobí zaslané vzorky analýze. V laboratořích se pak ukáže, že chlupy patří zvířeti z čeledi jelenovitých.

Důkaz existence bigfoota tak FBI sice nepřinesla, ale fakt, že se na výzkumu rozhodla podílet, svědčí o tom, že bigfoot orgány také zajímá. Mohou o něm vědět víc?

Úřad udělal výjimku a nechal chlupy prozkoumat ve své laboratoři, foto Pixabay
Úřad udělal výjimku a nechal chlupy prozkoumat ve své laboratoři, foto Pixabay

Skutečně důkazy chybí?

Svědků, kteří se alespoň vzdáleně setkali s bigfootem, jsou tisíce. Ale úřady zpravidla zarytě mlčí a jen malá hrstka seriózních vědců se postaví na stranu svědků.

V obavách ze ztráty dobré pověsti či výsměchu ze strany skeptických kolegů si obvykle pomáhají neurčitým prohlášením, v němž se opakuje mantra o chybějícím nezpochybnitelném důkazu.

S takovým postojem se ale neztotožňuje profesor anatomie a antropologie ze státní univerzity v Idahu Jeff Meldrum.

„Vzhledem k vědeckým důkazům, které jsem prozkoumal, jsem přesvědčen, že existuje stvoření, které je ještě třeba identifikovat,” prohlašuje Meldrum v roce 2003. O jakých důkazech hovoří?

Bigfoota v 70. letech začala brát vážně i FBI, foto Pixabay
Bigfoota v 70. letech začala brát vážně i FBI, foto Pixabay

Forenzní věda říká ano

Meldrum překvapivě nachází zastánce v řadách americké policie. Je jím forenzní expert Jimmy Chilcutt z Texasu. Chilcutt se specializuje na otisky prstů a stopy a analyzoval již více než 150 sad otisků bigfoota, které Meldrum uchovává ve své laboratoři.

Rozhodující pro něj prý byla stopa nalezená v roce 1987 ve Walla Walla ve státě Washington. Po jejím prozkoumání muž nabývá přesvědčení, že bigfoot je skutečný.

„Tok linií a struktura byla úplně jiná, než co jsem kdy viděl. Rozhodně to nebyl člověk ani žádný známý primát,’ prohlašuje Chilcutt. „Brázdy otisků protékaly chodidlem podélně na rozdíl od lidských otisků, které se táhnou příčně.

Struktura brázd byla asi dvakrát větší než u člověka, což naznačuje, že toto zvíře má skutečně tlustou kůži.” To ostatně koresponduje s odhady Meldruma, který věří, že jde o tvora o 40 až 50 % většího než člověk s váhou kolem 180 kilogramů.

U takového obra je silná kůže celkem očekávatelná. Mohou ale takové závěry, byť z úst zkušených odborníků, ustát pod palbou kritiků? Nezbývá než doufat, že se brzy objeví důkaz, který přesvědčí i ty nejzatvrzelejší.

Zdroje informací a fotografie
Štítky:
Lokalita:
Související články
od 13.11.2026 119
New York ochromí série brutálních útoků a policie dlouhé měsíce marně pátrá po jejich pachateli. Když je David Berkowitz konečně dopaden, přijde s děsivým vysvětlením. Vraždit mu prý přikazoval démon, který promlouval skrze sousedova psa. Šlo o skutečné posednutí, nebo si chladnokrevný vrah jen připravoval cestu k léčebně? Mezi červencem 1976 a červen
od 12.11.2026 1.7tis
Vypadají jako dílo obřího soustruhu, jenže vznikají dávno před příchodem Evropanů do Ameriky. V džunglích Kostariky se nacházejí stovky téměř dokonale kulatých kamenných koulí, z nichž některé váží více než 20 tun. Kdo je vyrábí, jak dokáže opracovat tak obrovské balvany a proč je rozmísťuje do podivných sestav? Archeologové postupně odhalují jejich tajemství. Některé otázky však zůstávají otevřen
od 12.11.2026 1.8tis
Na naší planetě najdeme několik velmi známých anomálních zón. Bermudský trojúhelník je z nich asi nejpověstnější. Podobná oblast se nachází také v dnešním Rusku, konkrétně na hranicích Sverdlovské oblasti a Permského kraje. Tato anomální zóna dostala pojmenování M - trojúhelník, Molyobkinský trojúhelník či Permský trojúhelník. Rozprostírá se na levém břehu řeky Sylvy mezi obcemi Molyobka a Kam
od 11.11.2026 2.7tis
Americký senzibil a amatérský vědec Edgar Cayce se celý svůj život zabývá výzkumem zážitků blízké smrti. Zajímá ho zejména to, co se s člověkem děje poté, co zemře. Jeho teorii o oblastech posmrtného života a znovuzrození nyní po letech znovu rozebírají vědci. Jak podle Cayce vypadá posmrtný život? Může být na jeho teorii něco pravdy? Sp
od 11.11.2026 2.8tis
Zvoní. Příliš dlouhá hodina na jedné z amerických základních škol na Long Islandu právě skončila. Za bouřlivého jekotu svých spolužáků ze třídy vychází také zhruba osmiletý chlapec jménem Antonio.  „Jdeme si hrát na hřiště. Půjdeš s námi?“ zeptá se ho jeden z jeho kamarádů. „Hned jsem u vás,“ odvětí Antonio, ale místo toho se vydá na toaletu. Tam se posta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Konec přestupné sekundy. Čas dostane celou hodinu navíc
21stoleti.cz
Konec přestupné sekundy. Čas dostane celou hodinu navíc
Představte si, že se blíží půlnoc, hodiny ukazují 23:59:59 a místo očekávaného nového dne se na okamžik zastaví. Přesně to se občas děje. Vědci totiž musí napravovat drobné nepřesnosti v otáčení Země
Venuše: Ráno Jitřenka, za soumraku Večernice
epochalnisvet.cz
Venuše: Ráno Jitřenka, za soumraku Večernice
Pro dávné civilizace představuje důležitý orientační bod. Ráno vychází krátce před Sluncem, večer zapadá těsně po něm. Ve starověku v ní lidé vidí bohyni, pozdější alchymisté ji spojí s kovem a novodobí spisovatelé v ní spatřují možný domov budoucnosti. Jejich naděje však vědci rychle zchladí.   Venuše patří k nejjasnějším objektům na obloze díky mimořádně
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
historyplus.cz
Zvrhla se nacistická expedice do Tibetu v pitku?
Z letadla vystupuje urostlý, opálený muž. Vítá ho sám Heinrich Himmler. Zatímco Hitlerovi přiváží vedoucí výzkumné expedice z Tibetu psa a roucho duchovního, Himmler prahne po jiných darech…   Na téhle expedici mu hodně záleželo. Heinrich Himmler (1900–1945) si vzal totiž do hlavy, že Tibet je kolébkou árijské rasy. Teď bylo potřeba to jen dokázat. Proto si
Hrůza v Texas City: Exploze, které nechá lodě létat
epochaplus.cz
Hrůza v Texas City: Exploze, které nechá lodě létat
Přístav v Texas City bývá označován za srdce jednoho z nejdůležitějších světových námořních uzlů. Významnou tepnou Galvestonova zálivu je již roku 1947. Pokud bychom se za svítání 16. dubna toho roku rozhlédli kolem mol, francouzská SS Grandcamp by nás ničím nezaujala. Typická nákladní loď své doby, jakých za druhé světové války vyrobily mraky. Na délku má 133
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz