Obvykle o různých záhadách světa platí, že se k nim oficiální orgány jako je policie či armáda staví skepticky a odmítavě. Pokud se ale něčím nevysvětlitelným začnou zabývat, je to tichým signálem, že problém berou vážně a uznávají jeho existenci.

Zdá se, že i bigfoot pro americkou FBI v 70. letech minulého století nabývá konkrétních rozměrů.

V odtajněných dokumentech byla před časem nalezena zpráva, z níž vyplývá, že FBI zkoumala chlupy údajného bigfoota.

„Tyto dokumenty posilují rostoucí množství důkazů, které ukazují, že se federálové v průběhu let zajímali o tajemno víc, než dávají najevo,” uvažuje současný americký publicista Brett Tingley.

„Přinejmenším ukazují, že FBI brala chlupy údajného bigfoota dostatečně vážně na to, aby je analyzovala ve svých vlastních laboratořích,” doplňuje. Jak se do laboratoří FBI srst vlastně dostala?

Obvykle to neděláme

Vše začíná v roce 1976, kdy FBI kontaktuje Peter Byrne, bývalý ředitel nyní zaniklého informačního centra zaměřeného na bigfoota v Oregonu. Asistentovi ředitele FBI Jayi Cochranovi ml. Byrne posílá vzorky srsti a prohlašuje:

„Nestává se často, že narazíme na chlupy, které nedokážeme identifikovat. Chlupy, které máme nyní, asi 15 chlupů přirostlých k malému kousku kůže, jsou první, které jsme získali za předešlých šest let.

Domníváme se, že mohou být důležité.“ Na to Cochran odpovídá, že FBI se podobnými případy nezabývá, ale tentokrát žádosti vyhoví.

„Laboratoř FBI provádí vyšetřování především fyzických důkazů pro orgány činné v trestním řízení v souvislosti s vyšetřováním trestných činů.

Příležitostně, v jednotlivých případech, v zájmu vědeckého výzkumu uděláme výjimku z tohoto obecného pravidla,” píše FBI a slibuje, že výjimku udělá a podrobí zaslané vzorky analýze. V laboratořích se pak ukáže, že chlupy patří zvířeti z čeledi jelenovitých.

Důkaz existence bigfoota tak FBI sice nepřinesla, ale fakt, že se na výzkumu rozhodla podílet, svědčí o tom, že bigfoot orgány také zajímá. Mohou o něm vědět víc?

Skutečně důkazy chybí?

Svědků, kteří se alespoň vzdáleně setkali s bigfootem, jsou tisíce. Ale úřady zpravidla zarytě mlčí a jen malá hrstka seriózních vědců se postaví na stranu svědků.

V obavách ze ztráty dobré pověsti či výsměchu ze strany skeptických kolegů si obvykle pomáhají neurčitým prohlášením, v němž se opakuje mantra o chybějícím nezpochybnitelném důkazu.

S takovým postojem se ale neztotožňuje profesor anatomie a antropologie ze státní univerzity v Idahu Jeff Meldrum.

„Vzhledem k vědeckým důkazům, které jsem prozkoumal, jsem přesvědčen, že existuje stvoření, které je ještě třeba identifikovat,” prohlašuje Meldrum v roce 2003. O jakých důkazech hovoří?

Forenzní věda říká ano

Meldrum překvapivě nachází zastánce v řadách americké policie. Je jím forenzní expert Jimmy Chilcutt z Texasu. Chilcutt se specializuje na otisky prstů a stopy a analyzoval již více než 150 sad otisků bigfoota, které Meldrum uchovává ve své laboratoři.

Rozhodující pro něj prý byla stopa nalezená v roce 1987 ve Walla Walla ve státě Washington. Po jejím prozkoumání muž nabývá přesvědčení, že bigfoot je skutečný.

„Tok linií a struktura byla úplně jiná, než co jsem kdy viděl. Rozhodně to nebyl člověk ani žádný známý primát,’ prohlašuje Chilcutt. „Brázdy otisků protékaly chodidlem podélně na rozdíl od lidských otisků, které se táhnou příčně.

Struktura brázd byla asi dvakrát větší než u člověka, což naznačuje, že toto zvíře má skutečně tlustou kůži.” To ostatně koresponduje s odhady Meldruma, který věří, že jde o tvora o 40 až 50 % většího než člověk s váhou kolem 180 kilogramů.

U takového obra je silná kůže celkem očekávatelná. Mohou ale takové závěry, byť z úst zkušených odborníků, ustát pod palbou kritiků? Nezbývá než doufat, že se brzy objeví důkaz, který přesvědčí i ty nejzatvrzelejší.