V roce 1932 spatřil William Beebe (1877-1962) okénkem ponorného zařízení – batysféry podivného tvora. Místem mysteriózního setkání byl Atlantský oceán u Bermudského souostroví. Co biolog v hloubce 640 metrů vlastně zahlédl?

Beebe přísahal, že viděl obří dračí rybu, které také vymyslel i jméno – Bathysphaera intacta. Nad tímto hlubinným druhem ryby však stále visí otazník. Mnozí Beebeho pozorování zpochybňovali.

Obří dračí ryba tak patří spíše do kategorie kryptidů – živočichů, jejichž existenci nelze doložit standardními vědeckými postupy.

Batysféra versus batyskaf

V čem se William Beebe nacházel, když učinil tento kontroverzní objev? Batysféra byla výzkumným modulem kulového tvaru. Pod hladinu byla spouštěna na laně z doprovodné lodi. Využívala se pro průzkum oceánu ve 30. letech minulého století.

V roce 1932 zaznamenala batysféra hloubkový rekord, který nebyl dlouhé roky překonán.

Byla spuštěna do hloubky 932 metrů. Tuto hloubku překonalo až modernější ponorné zařízení – batyskaf. Rozdíl mezi batysférou a batyskafem je především v míře autonomie během ponorů.

Oproti batysféře není batyskaf odkázán na lano a může samostatně pod hladinou manévrovat.

Tajemné hlubiny oceánu

Zpátky však k údajnému objevu hlubinné ryby Bathysphaera intacta. Beebe byl o její existenci pevně přesvědčen.

Popsal ji jako rybu podobnou dravé barakudě, která navíc disponovala schopností bioluminiscence. Bohužel, vědec neměl k dispozici fotoaparát. Uznání nového druhu ryby by tak mohlo být obhájeno pouze jeho pozorováním. Takový postup ovšem akademici odmítali.

Pravdou však je, že i v současnosti mořští biologové a oceánologové souhlasí s tvrzením, že hlubiny oceánu nám ještě mohou přichystat řadu překvapení, a to i v kontextu nových živočišných druhů.

Není totiž přehnaným tvrzením, že o povrchu Měsíce toho víme více než o oceánském dně v hloubkách řádu kilometrů.