Když lidé poprvé spatří Chateau de Brissac v severofrancouzské provincii Anjou, téměř vždy je napadne, že vypadá jako vystřižený z romantické pohádky. Noci na zámku však pro některé návštěvníky příliš pohádkové nejsou. Zdejší obyvatelé z druhého břehu je totiž děsí k smrti.

Za noc na zámku zaplatíte zhruba tolik jako za týdenní pobyt na vyhřáté středomořské pláži. Přesto se najdou turisté, kteří jsou ochotni do krátkého pobytu na strašidelném zámku investovat. A obvykle nejsou zklamáni.

Zatímco současní obyvatelé jsou již na projevy zdejších tajemných sil zvyklí, mnoho hostů prožívá okamžiky hrůzy. Zvláštní událost se přihodila při návštěvě jistého manželského páru z Irska.

Muž se připravoval ke spánku, když uslyšel, jak jeho žena střídavě pokládá na polici v koupelně hřeben a kartáč a ozývá se typický zvuk rozčesávání dlouhých hustých vlasů. Takových, jaké má i jeho žena. Rozhodne se tedy, že na ni počká.

Ale tentokrát se zdá být čekání nekonečné. „Bude ti to trvat ještě dlouho?“ zavolá na ženu netrpělivě. Dostává přitom nečekanou odpověď. „Jsem už v posteli,“ volá jeho žena z ložnice. Kdo si tedy v koupelně kartáčoval vlasy?

Další návštěvníky v brzkých ranních hodinách probouzí ženský křik nebo steny. Ti citlivější pak bojují s nepříjemným sužujícím pocitem. Co je příčinou těchto jevů?

Dvojnásobná vražda

Hrad během své existence prochází mnoha válkami. Jako v mnoha jiných případech byla však tou nejsilnější mocí, která jej poznamenala, láska.

V 15. století zámek obývá normandský šlechtic Jacques de Breze (1440–1494) a jeho žena Charlotte (1446–1477), nelegitimní dcera krále Karla VII. (1403–1461).

Jejich manželství není šťastné a jednoho dne Jacques nachází svou krásnou ženu v náruči jednoho ze svých lovců. Podle jiné verze se dokonce Charlotte a její milenec oddávají svým tužbám v pokoji vedle ložnice jejího muže tak hlasitě, že ani nedokáže usnout.

Jisté je, že podváděný manžel nevěru neunese a od oné noci již Charlotte ani jejího milence nikdo nikdy nespatří. Názory na to, co se s nimi stalo, se rozcházejí. Podle jedné verze Jaques oba milence na místě ubodal svou šavlí.

Jinápodoba příběhu končí tak, že byla Charlotte svým mužem uškrcena ve věži. O pravdivosti první verze možná svědčí zjevení, které se dodnes potuluje chodbami hradu.

Zelená dáma

Přízrak, který se zjevuje zejména v zámecké věži s kaplí, má nádherné rudé vlasy. Je to žena oděná v drahých zelených šatech, díky nimž je známá jako Zelená dáma. Ale v její tváři je cosi děsivého.

Místo očí a nosu má jen zející černé díry, což jí propůjčuje vzhled dávno mrtvého těla. Z hrudi jí trčí šavle, kterou se vždy marně snaží vytáhnout. Promítají snad kamenné zdi obraz dávné vraždy, který se do nich nějakým způsobem vstřebal?

Podle záhadologů to není nemožné. „Některé scény nebo události zůstávají na určitém místě navždy zapsány.

Později se stane, že se celé příběhy či události v určitém momentě znovu přehrají stejně jako magnetofonová páska nebo videofilm a lidé naší doby se pak stanou bezděčnými diváky,“ vysvětluje současná česká spisovatelka Magdalena Zachardová. „To by bylo celkem přijatelné vysvětlení, pokud by byl odhalen princip jejího vzniku či moment, který podobný mechanismus spouští,“ dodává.

Ani návštěvníci, kteří se ze strachu z přízraku drží od věže dál, mnohdy nejsou ušetřeni. V brzkých ranních hodinách se tu údajně ozývá křik umírající ženy.

Jindy jsou tu prý naopak slyšet vzdechy nevěrné Charlotte a jejího milence, které tolik podráždily Jacquese de Breze, že se rozhodl oba zabít.