Zatímco skeptici tvrdí, že smrtí vše končí, opačný tábor předkládá nevysvětlitelné vzpomínky na minulé životy. Mezi ně patří i příběh chlapce, který si detailně vzpomínal na život v klášteře jen pár desítek kilometrů vzdáleném od jeho nového domova.

V roce 1987 přichází na Srí Lance na svět Gamage Ruvan Tharanga Perera, už ve dvou letech si ale vzpomíná, že před svým narozením byl někým jiným. Rodiče se o jeho vzpomínky příliš nezajímají ani jej nijak nepodporují, aby o nich mluvil.

Nejspíš by byli nejraději, kdyby měli úplně normální dítě. Do toho má ale malý hoch daleko. Odmítá jíst večeři, vyžaduje vegetariánskou stravu a nechce spát se svou matkou. Ve večerních hodinách provádí obřad a údajně recituje pasáže či zpívá mantry (hymnus) ve starém jazyce mnichů.

Svou rodinu vybízí, aby se tak chovala také a vyčítá jim, když neuposlechnou. Dokonce je schopen vyčinit svému otci, že do domu přinesl alkohol. Nikdy však není rozčílený, vždy jedná s naprostým klidem, což je u chlapce jeho věku neobvyklé.

Ve škole si odmítá hrát s dětmi, nechce ani žádné hračky. Místo toho kreslí obrázky Buddhy a pro spolužáky vede kázání. Všichni si ho pro jeho moudrost a neobvyklé chování váží. Dítě prý vzbuzuje respekt a skutečně se chová jako mnich. Je to jen neobvyklý charakter, nebo se skutečně odmítá vzdát života, který žil předtím?

CHRÁM S OPICÍ

Perera mluví o minulém životě v klášteře Pitumpke, u kterého stojí hliněná opice. To zprvu zní jako nesmysl, neboť není běžné, aby chrámy zdobily sochy opic. Ani jeho rodiče o takovém chrámu nic nevědí. Když se ale o příběhu chlapce od svého souseda dozvídá islandský psycholog Dr. Erlendur Haraldsson zaměřující se na minulé životy, na případ si posvítí a dokonce se mu podaří popsaný chrám najít.

Leží pouhých 30 km od chlapcova domova! Haraldsson chlapce do chrámu přiveze a okamžitě nachází sochu opice, o které mluvil. Rodiče se dozvídají, že mniši se zde v odpoledních hodinách už nestravují, jsou vegetariáni a večer se věnují modlitbám a pochopitelně nesmí spát se ženami.

Chlapec také okamžitě ukazuje, že ví, jak správně sedět v lotosovém sedu, jak se nosí mnišské roucho či jak správně držet modlitební mlýnek při modlitbách. Jak k takovým znalostem přišel, když nevyrůstal v náboženském prostředí?

Dle vyprávění hocha se mnichové shodnou, že musí být vtělením někdejšího představeného kláštera Ganihigama Pannasekhara (1902–1986), který zemřel pouhých 17 měsíců před narozením Perery.