Mladý německý voják je zsinalý a třese se jako osika. Strávil totiž noc na hřbitově v Jelení Hoře. Za 1. světové války si na něm Němci chtějí zřídit tábor. Se zlou se ale potážou. Vojáci, kteří se na hřbitově pokusí přespat, se zhroutí nebo dokonce zblázní.

Shodně mluví o tom, že na ně útočily přeludy. A navíc ne jen tak ledajaké!

Těžko prostupná mlha se pomalu rozestupuje. Postupně se z ní vynořují kostlivci a smrtky. Naštěstí jen kamenné. I tak jde o pohled, nahánějící strach. Scéna se odehrává na hřbitově při kostele sv. Kříže v polské Jelení Hoře.

Město na počátku 18. století připadlo Prusku a hlavní slovo v něm získal rod Schaffgotschů. Jeho členové začali přesvědčovat zámožné protestanty z celého Německa, aby zde investovali.

„Po všechny časy budeme opatrovat vaše ostatky,“ přicházejí s neobvyklou nabídkou. Řada boháčů na to překvapivě slyší. Na zdejším hřbitově tak vyrůstá jedna honosnější hrobka než druhá.

Některé z nich jsou dosti morbidně zdobené a na jejich fasádách defilují lebky a kostry. Podle místních nad nimi Schaffgotschové dodnes drží ochrannou ruku. Nyní však už jako přízraky.

UKRÝVAJÍ PRÝ POKLADY

Bezhvězdnou nocí se nese tichý skřípavý zvuk. Před jednou z nejmajestátnějších hrobek se krčí kostelník a snaží se dostat dovnitř. V roce 1891 se nechá zlákat zkazkami o neuvěřitelných pokladech, které se mají nacházet v jejich útrobách.

Po chvíli se mu podaří vchod vypáčit. Nic cenného si ovšem z mauzolea neodnese. „Jakmile vstoupil, zlověstně prý zahřmělo a obstoupily ho stíny s planoucíma očima,“ uvádí ufolog Nick Redfern (*1964). Kostelník vyděšeně vykřikne a dá se na útěk.

Rozzuřených duchů se ale nemůže zbavit. Ti ho zaženou až do kostelní věže, z níž se s děsem vrhne k zemi a zabije se.

EFEKT SAMOVZNÍCENÍ

Zčistajasna se objeví plameny a začnou stravovat nacistický muniční sklad stojící nedaleko hřbitova. Přízraky Schaffgotschů měly v minulém století napilno. Za 1. světové války se totiž Němci rozhodli, že si z hrobek udělají ubikace.

Vojáky, kteří se v nich pokusili přespat, našlo ale velení hned prvního rána zsinalé strachy, nebo šílené. Okamžitě proto posádku přesunuli jinam. V roce 1941 zřídili nacisté u hřbitova muniční sklad.

„A tehdy se začal objevovat efekt samovznícení,“ poznamenává záhadolog Arnošt Vašíček (*1953). Budovu bezpočtukrát zasáhnou plameny. Děje se tak bez zjevné příčiny a do doby, než Němci přesunou sklad na okraj města. Pak ohnivé inferno rázem ustane.

PŘEMĚNÍ HO V PARK

Několik branek, které chrání vstupy do prastarých hrobek, je poničených. Jejich silné kovové tyče přes noc cosi přelomilo. Policie má nejprve za to, že jde o následek řádění vandalů.

„Po pádu železné opony se hřbitov stal útočištěm bezdomovců, narkomanů a dalších ztracených existencí,“ píše Redfern. Při bližším ohledání ale strážci zákona zjistí, že síla, která tyče přerazila, vycházela od hrobek.

Podle místních lidí se přízraky Schaffgotschů na vandaly, přespávající v kryptách, vrhly tak zběsile, že při jejich vyhánění poškodily kovové branky. Bezdomovci se každopádně po oné události začnou místu obloukem vyhýbat.

Pokud nad hřbitovem skutečně dlí hraběcí duchové, mohou být nyní spokojení. Hřbitov byl totiž přeměněn na veřejný park, o nějž se vzorně stará město.

Dan Kováč