V dějinách světových náboženství má číslo 3 specifický význam. Bez ní by nic neznamenala. Někteří badatelé tvrdí, že to má původ ještě v dávných dobách, kdy prý primitivní člověk uměl počítat pouze do tří. Přesto se o její síle můžeme přesvědčit i my, současníci…

Číslo tři má v sobě počátek, průběh a závěr. Dalo by se také říct, že je zrozením, životem i smrtí. Označuje rodinu – otce, matku, dítě. Ve starodávných náboženstvích měly trojice výsostné postavení.

Babyloňané vyznávali hned několik trojic – pána nebe, země a vod, nebo Měsíc, Slunce a Venuši. Egypťané se klaněli bohům Isis, Horus a Osiris. A v Indii dodnes uctívají Brahmu, Višnu a Šivu. Trojice jsou všude – tři sestry, tři přání nebo tři mušketýři. 

Co by byl bez ní Bůh?

Bůh se lidstvu zjevuje jako Otec, Syn a Duch. Trojka značí také tři základní lidské ctnosti: víru, lásku a naději. Do Betléma se zrovna narozenému Spasiteli přišli klanět tři králové.

Na poušti je Ježíš pokoušen třikrát, Bůh je 3x svatý, Ježíš taktéž 3x předpovídá své utrpení. V ten den ukřižují tři lidi a Kristus pak třetího dne vstane ze svého hrobu.

Obsahuje trojka ve svých obloučcích skutečně propojení minulosti, přítomnosti i budoucnosti?