Na první pohled máte dojem, že přijíždíte ke středověkému městu zasypanému písky času. Musíte ještě o kousek blíž, abyste si uvědomili, že ty obrovské balvany, hluboké rokle a hliněné mohyly nejsou dílem člověka.

To už vám ale v uších zní zvuky, z nichž hrůzou vstávají vlasy na hlavě. Kdo to k nám v Ďáblově městě promlouvá?

Ďáblovo město je víc než jen domov fascinujících přírodních útvarů. Svoje jméno si vyslouží také kvůli tajemným a děsivým zvukům rozléhajícím se celým jeho prostorem. Bývají popisovány různě.

Někomu připomínají ponuré, nerytmické hučení vibrujících strun, jiní je přirovnávají k šepotu či echu vzdáleného dunění zvonů. Má jít i o ozvěny zpěvu nebo volání, ale kdo by se tam v té pusté samotě ozýval, a proč? Ani odborníci z vědeckých kruhů si neví rady.

Husí kůži nahání také popisy vystrašených návštěvníků Ďáblova města tvrdících, že slyšeli dětský pláč, hádky, ale i křik a sténání. A v noci je prý vše ještě mnohem horší…

Jaké zlo se tu odehrává?

Ďáblovo město stojí v Národním geologickém parku Yadan. Je plné zneklidňujících lidských tváří, divé zvěře, démonů jak zrozených z pekla.

Ti se tyčí až do výšky 20 metrů a člověk si říká, jaký šílený sochař to všechno zde, ve vyprahlém srdci pouště Gobi, vytesal. Jak se zdá, za celým dílem máme hledat nejgeniálnějšího umělce vůbec – přírodu.

Gobi (rozkládá se na severu Číny a jihu Mongolska – pozn. red.) patří k největším a nejstarším pouštím naší planety. Co nám dnes připadá jako nekonečná pustina sežehnutá sluncem, bylo před 100 miliony lety sladkovodní jezero.

Když se začalo vytrácet, suché podnebí, déšť, vítr, záplavy a další přírodní vlivy vykonaly v některých místech své. Trvalo jim to několik stovek tisíc let, a my teď tu tajuplnou nádheru můžeme v Yadanském parku obdivovat.

Jenže nemá nám celé dílo napovídat, že zde působí i výrazně temnější síly? Nemělo by nás před vstupem varovat už to, jak se území nazývá?

Nebo mají zvuky i snazší vysvětlení a je možné, že si za „zdmi“ města mezi sebou vyřizují účty lidé z masa a kostí, různí gangsteři, nikoliv démoni?

Noční běsy

Je zarážející, že výše popsané zvukové efekty se odehrávají pouze za bílého dne. Jakmile se na poušť Gobi snese noc, Ďáblovo město přeladí struny. Nikoliv pozvolna, ale náhle, dramaticky. Prohloubí se, potemní. Tak, že se člověk roztřese do morku kostí.

Tehdy bývají přirovnávány k troubení slonů, vytí vlků, řevu lvů. Ale také kvičení prasat jdoucích na porážku… Ve vzduchu kromě hororových zvuků visí i otázka: Odkud to pochází? Odpověď je ještě znepokojivější než zvuky samotné: Nikdo neví.

Neexistuje informace, která by jasně a jednoduše vysvětlila jejich původ. Někdy se objevují naráz ze všech směrů, jindy se zdá, že vznikají nějakým způsobem přímo ve vzduchu, jako kdyby k nám vítr promlouval skrze zvukové vlny.

Neprolomitelné tajemství

Místní věří, že zvuky jsou projevy duchů dávno mrtvých předků, naříkajících a zápasících s démony. Odborníci se zabývají spíše možností, že jde o výsledek vzájemného působení vichru a jedinečných útvarů v krajině Yadanu.

Ale zatím tomuto vztahu příliš nerozumí. Kromě akustických mystérií je Ďáblovo město mezi záhadology proslulé ještě z dalšího důvodu. Jde totiž o místo s neobvykle vysokým zemským magnetismem. Ani výskytu této anomálie dosud nikdo neporozuměl.

Je možné, snad i pravděpodobné, že mezi oběma fenomény bude souvislost, jenže důkaz se o tom najít nedaří. Je tedy odhalení tajemství Ďáblova města pouze otázkou času?

Nebo jeho strážce odvádí práci tak kvalitní a je natolik mocný, že na něj lidstvo ani se všemi svými vědomostmi nebude nikdy stačit?