Jen málokteré místo na Zemi oplývá tak negativní pověstí jako Davelisova jeskyně v Řecku. „Příběhy vyprávějí o tajemných zvucích a světlech, nepřirozených změnách teploty, přízracích a podivných bytostech.

I dnes prý toto místo produkuje nějaký zvláštní druh magické energie, která vyvolává paranormální aktivity,“ poznamenává britský archeolog Brian Haughton (*1964). Může být na těchto zvěstech něco pravdy?

Davelisova jeskyně má podle odhadů 60 metrů, šířku 40 metrů a výšku 20 metrů. Svůj název zřejmě odvozuje od řeckého zbojníka Davelise (vlastním jménem Christos Natsios), který měl v 19. století okrádat bohaté, aby se mohl o lup dělit s chudinou.

Tento „helénský Robin Hood“ prý jeskyni využíval jako skrýš a možná zde ukryl i část svého pokladu. „Ve skutečnosti název jeskyně nemá s tímto lupičem nic společného.

Spíše vychází z pořečtěného tvaru slova „diabolos“ – ďábel,“ uvádí současný britský spisovatel John L. Tomkinson a pokračuje, „v pátém století našeho letopočtu byla jeskyně využívána jako svatyně zasvěcená řeckému bohovi přírody Panovi.

V průběhu středověku ale místo ovládli křesťané, kteří před jeskyní postavili malý kostelík.

A církev řeckého boha Pana vždy spojovala s ďáblem.“ Ať již jeskyně získala svůj název jakkoli, nemůže být sporu o tom, že je spojována s celou řadou znepokojivých jevů.

Údajně zde opakovaně dochází k selhávání elektronických přístrojů, na pořízených fotkách se mají objevovat tzv.

orby (kruhovité útvary, které někteří badatelé považují za duše zemřelých – pozn. red.) a také se zde prý často dají zaslechnout kroky, jež nemají původce!

Aktivita duchů, nebo mimozemšťanů?

Kvůli takřka neustálé paranormální aktivitě panuje mezi některými záhadology přesvědčení, že jeskyně je plná přízraků. Podle jiné teorie však za tajemnými jevy stojí mimozemšťané.

Místní dřevorubci a pasáci totiž upozorňují, že nad jeskyní lze někdy spatřit podivná tančící světla. V roce 1939 zde prý jeden pastýř dokonce viděl přistávat celou vesmírnou loď! „Měla tvar hřibu.

Z jejích dveří vystoupily dvě bytosti připomínající svým oblečením potápěče a šly přímo ke mně. Telepaticky mě pozvaly, abych s nimi odletěl.

Když jsem odmítl, nastoupily zpátky do lodi a odletěly neznámo kam.“ K podobným událostem prý docházelo již ve starověkém Řecku.

Tehdy se lidé údajně v jeskyni nebo její blízkosti setkávali se svými „bohy“, kteří měli vzezření odpovídající některým současným zprávám o setkáních s mimozemšťany. Je to jenom náhoda?

Co zde chtěla armáda?

Občas se také ozývají hlasy, podle kterých se v jeskyni ve skutečnosti nic záhadného neděje. Všechny zkazky o paranormálních jevech jsou prý jen výsledkem bujné fantazie, případně snahy zvýšit turismus v Řecku. Mezi lety 1977 a 1990 jeskyni obsadí armáda.

Oblast je obehnána ostnatým drátem a k ochraně před nezvanými hosty jsou v jejím okolírozestavěny stráže. Do celé mise je údajně zapleteno několik tajných služeb, NATO a také americká a řecká armáda. Dodnes není jasné, co vojáci v jeskyni pohledávali.

„Je to otázka národní bezpečnosti a nelze o ní hovořit,“ utne jakoukoli diskusi tehdejší řecký ministr obrany Evangelos Averoff (1910–1990). Často se spekuluje, že místo bylo využíváno jako radarová nebo komunikační základna. Co když se ale armáda snažila odhalit původ paranormálních jevů?