Hustou filipínskou džunglí se prodírá unavený cestovatel, když tu náhle zaslechne jakési naříkání. Ihned se proto vydá za zvukem a na mýtině uprostřed pralesa spatří nemluvně.

Jakmile ale k němu dojde, zalesknou se v puse dítěte ostré tesáky a na prstech se objeví drápy. Jde totiž o legendami opředeného démona Tiyanaka.

Z potemnělého pralesa, na nějž se snáší podvečer, vynášejí domorodci další rozsápanou oběť. „To nevypadá na útok nějaké šelmy,“ říká místní šaman. „Spíš to připomíná běsnění Tiyanaka,“ dodá po chvíli. Mrtvola je totiž zohavená a roztrhaná na kusy.

Nezdá se však, že by si na ní chtělo pochutnat nějaké zvíře. Spíše to vypadá, jako kdyby se někdo nebo něco snažilo oběti způsobit před smrtí co největší bolest. Právě proto šaman dojde k závěru, že muž byl zabit Tiyanakem.

Démon si totiž podle legendy vybíjí na lidech svůj hněv, vztek a ukájí na nich svou touhu po krvi. Žít má přitom jenom zde, uprostřed džungle na jednom z menších filipínských ostrovů. Je to ale pravda, nebo jde jen o místní pověru?

Zemře už v děloze

Nevelkou dřevěnou chýši prosvětluje mihotavé světlo plynové lampy. „A co že je ten váš Tiyanak?“ chce vědět právě dorazivší dobrodruh a podívá se do stárnoucí tváře místního šamana, lékaře a věštce v jedné osobě.

„Mimořádně krvežíznivého tvora máš na mysli… dítě nenarozené, v děloze své matky pohřbené,“ vysvětlí mu šaman.

K zrození démona Tiyanaka má totiž dojít v dávných dobách, kdy jedna zdejší matka úmyslně zabije ve svém lůně dítě, jehož mrtvolku pak pohodí kdesi v pralese. Snad i vlivem jakýchsi záhadných kouzel však nedonošené nemluvně obživne a začne se lidem mstít.

Oči se mu podlijí krví, nehty se promění v drápy a zuby v ostré tesáky. Tiyanak je údajně také schopen přijmout zpět svou bývalou podobu a jako malé dítě k sobě přilákat svou oběť.

Vyhlédne si svého pomocníka?  

Z domku přiléhajícího k banánové plantáži se ozve křik a pláč.

Nedaleko pralesa si totiž jednoho dne pronajmou půdu a založí si na ní farmu Vicencio a Consolacion Aldestovi. Zatímco Vincencio pracuje v nedalekém městečku, Consolacion dohlíží na plantáž a na jejich malého synka Honesta. Když se však žena jednoho rána prochází po farmě, ozve se z domu křik a pláč.

Consolacion se proto rychle vrátí domů, aby zkontrolovala, co se stalo. Svého malého synka najde vyděšeného a s velkým kousancem na šíji. „To nic nebude,“ uklidňuje ji její manžel, když se vrátí z práce. „Asi ho kousla nějaká ještěrka,“ chlácholí ji.

Sám ale svým slovům příliš nevěří. Dítěti navíc stoupne teplota a zachvátí ho horečky.

Syčí na matku jako had

Kromě drobného hmyzího cvrkotu je na farmě ticho. Honesto totiž po několika studených zábalech přece jen usne. Jeho matka se však uprostřed noci probudí a jde ho zkontrolovat. To, co v postýlce spatří, ji ale nesmírně vyděsí.

Její syn totiž nespí, tváře mu rudě žhnou, na prstech má malé drápky a v otevřených ústech syčící hadí jazyk. Consolacion ustoupí o krok zpátky a vykřikne. O pár vteřin později vběhne do místnosti její manžel.

Dítě se v ten okamžik vymrští z postýlky a vyskočí skrz otevřené okno ven. Pak zmizí v nedaleké džungli. Podle místních lidí si ho totiž za svého nového pomocníka a druha vybral Tiyanak.

Kousl ho do šíje a vstříkl mu do žil sérum, díky němuž se Honesto proměnil v podobně děsivé monstrum, jakým je on sám. Od té doby se prý filipínským pralesem prohánějí společně.