Kniha, kde jsou obsažena všechna kouzla bílé i černé magie a která nesmí chybět žádné čarodějce nebo čaroději. Tak je popisována Kniha stínů, dílo existující v různých verzích, které se zařazuje na seznam nejdůležitějších magických textů.

Zprávy o ní přináší v polovině 20. století Angličan Gerald Gardner (1884–1964), zakladatel současné pohanské čarodějnické tradice wicca. Má objevit jednu její verzi z 16. století, která obsahuje mnoho prastarých zaklínadel a kleteb.

Tvrdí, že tento zápisník vlastnila každá středověká i novověká čarodějnice a pravidelně do něj zaznamenávala tajné magické postupy, stejně jako například zápisy z rituálů. Utajované svazky se však podle Gardnera (až na jednu výjimku) nedochovaly, a není prý zcela jisté, kde skončily.

Buď je čarodějky dobře ukryly, nebo zničily. Některé prý také mohly být upáleny spolu s jejich majitelkami. Kniha, kterou měl mít v držení zakladatel wiccy, by proto byla unikátním nálezem!

PŘICHÁZÍ ZKLAMÁNÍ

Kniha stínů, již představuje Gardner, obsahuje záznamy starodávných obřadů, formule a magické návody. Něco takového vlastnit, to by byl úplný poklad! Kdyby se ovšem posléze nezjistilo, že se jedná o pouhý Gardnerův výmysl!

Spisovatel Marc Roberts uvádí: „Podle Gardnera je Kniha stínů údajně prastarým dílem. Některé její části, např. modifikovaná verze jedné básně Rudyarda Kiplinga, delší výtažky z Gnostické mše Aleistera Crowleyho a jeho Book of Laws (Knihy zákonů) a výpůjčky z knihy Aradia od Charlese Lelanda, však poukazují na její moderní původ.“ Tajemné formule jsou tedy ve skutečnosti jen citace jeho přítele, britského okultisty Aleistera Crowleyho (1875–1947), další záznamy mají být zase popisem rituálu svobodných zednářů a alžbětinská angličtina, kterou je dílo psané, je prý pouhou napodobeninou.

Samotný název knihy pochází údajně z článku, jenž vyšel v roce 1949 v časopise Occult Observer. „Byl to dobrý název a je to dobrý název, kdekoli už to Gardner našel,“ tvrdí Gardnerova velekněžka Doreen Valiente (1922–1999).

PŘÍSNĚ TAJNÉ

Anglická čarodějnice Doreen Valiente se ujme Gardnerovského výtvoru a snaží se ho co nejvhodněji upravit. Jak sama říká: „Přijala jsem výzvu a jala se přepsat Knihu stínů. Především vysekat Crowleánství co nejvíce to jde a přinejmenším používat naše slova, nikoliv propracovanou frazeologii, jako používá Crowley.“ Přestože Kniha stínů není starobylým spisem, praktikující „náboženství“ wicca ji považují za svoji „bibli“.

Čarodějnické spolky wiccy, nazývané coveny, konají podle této knihy rituály spojené s přírodou. Dokáží její sílu údajně využít pro léčitelství, věštění, nebo dokonce i zabíjení. Mají prý pod palcem obřady vysoké magie a jsou pokračovateli čarodějnic a čarodějů, kteří se objevovali napříč historií a prý nikdy nevymřeli.

Záznamy různých praktik, nové poznatky a tajemné návody si pak členové spolků zapisují do své vlastní Knihy stínů. Ta se tedy neustále mění. Existuje prý ovšem ještě jedna verze, v níž jsou zaneseny skalní rituály wiccy, jež jsou neměnné.

Obsah knihy je zpravidla utajován. Mohl by snad poskytnout nebezpečný návod ke skutečným čarodějným praktikám?

Michaela Vondrušková