Kniha, kde jsou obsažena všechna kouzla bílé i černé magie a která nesmí chybět žádné čarodějce nebo čaroději. Tak je popisována Kniha stínů, dílo existující v různých verzích, které se zařazuje na seznam nejdůležitějších magických textů.
Zprávy o ní přináší v polovině 20. století Angličan Gerald Gardner (1884–1964), zakladatel současné pohanské čarodějnické tradice wicca. Má objevit jednu její verzi z 16. století, která obsahuje mnoho prastarých zaklínadel a kleteb.
Tvrdí, že tento zápisník vlastnila každá středověká i novověká čarodějnice a pravidelně do něj zaznamenávala tajné magické postupy, stejně jako například zápisy z rituálů. Utajované svazky se však podle Gardnera (až na jednu výjimku) nedochovaly, a není prý zcela jisté, kde skončily.
Buď je čarodějky dobře ukryly, nebo zničily. Některé prý také mohly být upáleny spolu s jejich majitelkami. Kniha, kterou měl mít v držení zakladatel wiccy, by proto byla unikátním nálezem!
PŘICHÁZÍ ZKLAMÁNÍ
Kniha stínů, již představuje Gardner, obsahuje záznamy starodávných obřadů, formule a magické návody. Něco takového vlastnit, to by byl úplný poklad! Kdyby se ovšem posléze nezjistilo, že se jedná o pouhý Gardnerův výmysl!
Spisovatel Marc Roberts uvádí: „Podle Gardnera je Kniha stínů údajně prastarým dílem. Některé její části, např. modifikovaná verze jedné básně Rudyarda Kiplinga, delší výtažky z Gnostické mše Aleistera Crowleyho a jeho Book of Laws (Knihy zákonů) a výpůjčky z knihy Aradia od Charlese Lelanda, však poukazují na její moderní původ.
“ Tajemné formule jsou tedy ve skutečnosti jen citace jeho přítele, britského okultisty Aleistera Crowleyho (1875–1947), další záznamy mají být zase popisem rituálu svobodných zednářů a alžbětinská angličtina, kterou je dílo psané, je prý pouhou napodobeninou.
Samotný název knihy pochází údajně z článku, jenž vyšel v roce 1949 v časopise Occult Observer. „Byl to dobrý název a je to dobrý název, kdekoli už to Gardner našel,“ tvrdí Gardnerova velekněžka Doreen Valiente (1922–1999).
PŘÍSNĚ TAJNÉ
Anglická čarodějnice Doreen Valiente se ujme Gardnerovského výtvoru a snaží se ho co nejvhodněji upravit. Jak sama říká: „Přijala jsem výzvu a jala se přepsat Knihu stínů. Především vysekat Crowleánství co nejvíce to jde a přinejmenším používat naše slova, nikoliv propracovanou frazeologii, jako používá Crowley.
“ Přestože Kniha stínů není starobylým spisem, praktikující „náboženství“ wicca ji považují za svoji „bibli“. Čarodějnické spolky wiccy, nazývané coveny, konají podle této knihy rituály spojené s přírodou.
Dokáží její sílu údajně využít pro léčitelství, věštění, nebo dokonce i zabíjení. Mají prý pod palcem obřady vysoké magie a jsou pokračovateli čarodějnic a čarodějů, kteří se objevovali napříč historií a prý nikdy nevymřeli.
Záznamy různých praktik, nové poznatky a tajemné návody si pak členové spolků zapisují do své vlastní Knihy stínů. Ta se tedy neustále mění. Existuje prý ovšem ještě jedna verze, v níž jsou zaneseny skalní rituály wiccy, jež jsou neměnné.
Obsah knihy je zpravidla utajován. Mohl by snad poskytnout nebezpečný návod ke skutečným čarodějným praktikám?
Michaela Vondrušková
