Události kolem lodi Titanik jsou všeobecně známé. V roce 1912 se tato tehdy nejmodernější loď po srážce s ledovcem potopila v noci ze 14. na 15. dubna. Stalo se tak při její první cestě z Anglie do New Yorku.
Plavidlo bylo určeno až pro 2600 pasažérů, převoz pošty i několik kočárů či automobilů. Úroveň pobytu na lodi se pochopitelně lišila podle lodních tříd s řadou přepychového vybavení kajut, kaváren apod. O cestující se staralo téměř 900 členů posádky a personálu.
Pro svoji konstrukci s řadou oddělených vodotěsných komor byl Titanik považován za nepotopitelný.
Ale jak ukázaly události kolem jeho plavby, tyto předpoklady se nesplnily a naopak vedly k velkému počtu obětí. Šlo především o to, že záchranné čluny byly dimenzovány sotva na poloviční počet cestujících a organizace záchranných prací během noci byla zcela chaotická.
Přispěl k tomu také nevhodně zvolený kurz plavby, nedostatečná strážní služba bez pátracích světlometů a řada dalších aspektů, jako ignorování telegrafického varování před ledovci od jiné lodi. Tyto okolnosti vyšly najevo až při vyšetřování příčin tragédie.
V bezprostředním dosahu nebyly žádné další lodě, aby umožnily evakuaci. Loď se před potopením naklonila na příď a zmizela hluboko v moři. Na hladině zůstaly jen záchranné čluny a spousta lidí v ledové vodě, což nedávalo naději na přežití. Trosečníky ze záchranných člunů posléze posbírala loď Carpatia.
Vrak lodi byl později objeven a prozkoumán. Ale nové zásadní skutečnosti, týkající se tragédie, již nebyly objeveny.
VAROVÁNÍ ČI PŘEDPOVĚĎ ZKÁZY 14 LET PŘEDEM?
V roce 1898 napsal spisovatel a zkušený námořník Morgan Robertson román o lodi jménem Titan. Ta při své plavbě narazí do ledovce a většina cestujících zahyne. I když jde u Robertsona pouze o fikci, při porovnání s pozdější skutečnou tragédií Titaniku jde až o mrazivou podobnost. Ta vyplývá z řady podobných faktů.
Kniha s uvedenou povídkou o Titanu vyšla původně pod názvem Bezvýchodný stav, později byla přejmenována na Vrak Titanu.
Podobnost mezi fiktivním Titanem a skutečným Titanikem je zarážející. Vždyť obě lodě ztroskotaly v dubnu v severním Atlantiku, protože se střetly s ledovcem. Žádná z nich neměla na palubě dostatek záchranných člunů, což v obou případech znamenalo vysoké ztráty na životech.
Obě byly ve své době největšími plavidly na světě a všeobecně byly považovány za nepotopitelné.
Obě pluly také po stejné trase, i když opačným směrem. Titan se plavil z New Yorku do Anglie. Katastrofa obě plavidla potkala zhruba na stejném místě během noci. Také jejich rychlost byla v obou případech podobná, 22 a 24 uzlů.
Obě lodi měly oddělené vodotěsné komory, stejné pohony i počet stěžňů. Samozřejmě že se našlo při porovnání několik rozdílů, Titanik ztroskotal při své první plavbě, Titan asi při třetí. Počet obětí u Titaniku byl kolem 1500 a u Titanu asi 2000. I podobnost jmen lodí dává tušit nějakou spojitost.
Vždyť základní vize – potopení „nepotopitelné“ lodě odpovídá až neuvěřitelně přesně, i když je dělí cca 14 let. Teprve po skutečné katastrofě byl poněkud zapadlý příběh o Titanu znovu „objeven“.
Ale jak se ukázalo, i řada pasažérů z okruhu nejbohatších lidí, měla nejrůznější tušení a své rezervace rušilo. Byly to především některé noční můry s obavami o průběh cesty.
A co sám spisovatel, který o čtrnáct let dříve vylíčil velmi realisticky katastrofu Titana? Jako zkušený námořník mohl odhadovat i vývoj moderních parníků a odhadovat možná rizika. Ale strefit se takto do reality Titaniku vyvolávalo názory, že šlo o spisovatele s věšteckými schopnostmi.
To posiluje i ta skutečnost, že Morgan Robertson předpověděl také svržení atomové bomby. Ve své povídce Beyond the Spectrum popisuje válečný konflikt mezi Spojenými státy americkými a Japonskem. Jen s tím rozdílem, že nechal atomovou bombu svrhnout Japonce.
