Legendy říkají, že před jeho smrtící zuřivostí není úniku. Novozélandským domorodcům tvor jménem taniwha nahání skutečnou hrůzu. Jde opravdu jen o výplod fantazie?
Zraky kryptozoologů přilákala satelitní fotografie zátoky Oke na Novém Zélandu, kterou v aplikaci Google Earth objeví Novozélanďan Pita Witehira. Na snímku pořízeném 30. ledna toho roku se zátokou táhne dlouhý úzký stín připomínající obřího úhoře či snad jakéhosi vodního hada.
Podle výpočtů by ale tento vodní tvor musel měřit nejméně 12 metrů! Witehira se dokonce zeptá společností Google, která mu odpoví, že stín na fotce je zřejmě způsoben stopou za motorovým člunem. To ale muž odmítá, neboť stopy za člunem vypadají jinak.
„Muselo to mít hodně váhy pod hladinou, aby to vytvořilo takovou stopu. Domorodí Maoři by řekli, že je to taniwha, protože to nevypadá jako velryba a na žraloka je to příliš velké. Taky se to pohybuje příliš rychle a ostře na to, aby to byla velryba,“ spekuluje Witehira. Je možné, že satelity v roce 2014 zachytily novozélandské mýtické zvíře?
OCHRÁNCE I ZABIJÁK
Podle starých maorských legend se taniwha svými rozměry blíží velrybě, ale vzhledem se podobá spíše ještěru nebo krokodýlovi. má tělo bílé barvy a tlamu plnou zlověstně vyhlížejících tesáků. Hřbet tvora zdobí řada tvrdých výstupků a když se pohybuje ve vodě, lze jej snadno zaměnit za plovoucí kmen.
Exempláře tohoto druhu prý přežívají v jeskyních, řekách či moři, najít je lze hlavně tam, kde jsou velké vlny. Z legend lze vyvodit, že se dokáží pohybovat i na souši, ale většinu času tráví ve vodě. Dávní Maoři považují taniwhy za ochránce kmenů či dokonce jednotlivých kánoí.
Pokud se někdo chystá daný kmen ohrozit, taniwha neváhá zabíjet. Víra v tvora a také obavy před ním jsou v původních obyvatelích Nového Zélandu stále tak silně zakořeněné, že v posledních několika letech kvůli němu musely být zastaveny nebo změněny různé stavební projekty. Zasahovaly totiž do teritoria taniwhy…
NEBEZPEČÍ V ŘECE
V druhé polovině 19. a začátkem 20. století je zaznamenána řada incidentů spojovaných s vodním monstrem. Dobytek na pastvinách kolem řeky Waikato je tehdy napadán neznámým predátorem a za nějaký čas přibudou lidské oběti.
Novozélandské noviny Thames Star z 5. října 1886 na druhé straně informují o těle domorodé dívky, které bylo nalezeno v přítoku řeky Waikato. Na nálezu je děsivé zejména to, že veškerá tkáň z její jedné paže je zcela odstraněna a zbývají z ní jen holé kosti.
Jde o dílo hmyzu či tamních mrchožroutů? S takovým závěrem se jistě ztotožní většina západních znalců, Maoři jsou přesvědčeni, že za útoky stojí taniwha. Smrt dívky totiž přichází v době, kdy od řeky přichází jedno svědectví o pozorování děsivého vodního monstra za druhým.
Útočí na zvířata a lidi v povodí Waikato monstrum z maorských mýtů, nebo jde spíš o chybnou identifikaci známého tvora?
NĚCO TU ŽIJE
Na začátku 20. století zprávy o výskytu taniwhy pozvolna ustávají. O 100 let později však pověsti o ještěrovi velikosti velryby znovu ožívají. Tehdy se na Nový Zéland vydává tým televizních lovců záhad z pořadu Dobyvatelé ztracené pravdy doufající v nalezení některých odpovědí.
Co je ve skutečnosti taniwha zač? Podvodní radary dokumentaristů sice prokáží, že se v tamních vodách skutečně pohybuje cosi velkého, ale pro hustý porost na dně řeky nelze zjistit cokoliv bližšího. Někteří oslovení odborníci uvažují, že taniwha může být ve skutečnosti obrovským exemplářem krokodýla mořského, který je navíc vlivem albinismu mléčně bílý.
Krokodýl mořský je v oblasti běžně rozšířený, ovšem největší exemplář, který kdy byl změřen, dosahoval délky jen mírně přes 6 metrů. Mohli by krokodýlí albíni dorůst až dvojnásobných rozměrů?
Autor článku: Eva Soukupová
