Zámek Brissac ve francouzském departementu Maine-et-Loire je impozantní stavbou mající v útrobách přes dvě stě místností. To už je velmi slušný operační prostor pro ducha Zelené paní, který k zámku patří již od patnáctého století. Kým byl tento duch za života a co je pro něho charakteristické?
Na počátku legendy o Zelené paní byla manželská nevěra. Měla se jí dopustit Charlotte de Valois, která se v roce 1462 provdala za Jacquese de Brézé, kterému tehdy patřil i zámek Brissac.
Manžel vrahem
Manželství skončilo velkou tragédií. V roce 1477 byla Charlotte manželem přistižena in flagranti v nemanželském loži s jistým Pierrem de Lavergne. Klasický milostný trojúhelník přišel o dva své vrcholy. Manželé měli sice oddělené ložnice. To však nestačilo…
V osudnou noc zaklepal na dveře pánovy komnaty jeden ze sluhů a podělil se s ním o informace, které se mezi služebnictvem již delší dobu přetřásaly. Jacques de Brézé následně v návalu hněvu zabil svoji ženu i jejího milence.
Zajímavé je, že brzy po tomto činu se vdovec-vrah ze svého sídla odstěhoval. Prý mu vadil duch jeho ženy, který bloudil zámkem. Zrodil se příběh o přízraku Zelené dámy.
Viditelná zranění
Pojmenování Zelená paní vzniklo podle zelených šatů, ve kterých se duch zavražděné ženy ukazoval. Svědkové hlásili, že pozorovali pouze ducha Charlotty de Brézé. Duch jejího milence – Pierra de Lavergne spatřen nebyl.
Duch Zelené dámy se má nejčastěji pohybovat v prostorách zámecké kaple. Některé jeho popisy zmiňují i zřetelná zranění v oblasti nosu a očí. Mohla by odpovídat ranám, které osudné noci zasadil své ženě běsnící Jacques de Brézé.
