Anglický pojem „ley lines“ se do češtiny nejčastěji překládá jako „energetické linie“. Dnes odkazuje na pomyslné čáry křižující naši planetu, utvářené magickou energií. Pracuje s nimi esoterické hnutí New Age, proutkaři i různí psychotronici.

Jedná se tedy o cosi mystického, spadajícího pod paranormální jevy. Původně to ale bylo úplně jinak. Odhalil spisovatel Alfred Watkins něco víc, než jen stíny cest našich předků, aniž by si to tehdy uvědomoval?

V roce 1921 projíždí spisovatel a amatérský archeolog Alfred Watkins (1855–1935) anglickým venkovem. Zastaví se na vrcholu jednoho kopce, a když se rozhlédne, šokuje ho podivný vzorec, který se v krajině opakuje. Jako kdyby šlo o sérii rovných čar.

Když se o ně začne zajímat víc, zjistí, že spojují starověké mohyly, staré kostely, vztyčené menhiry a stromy, jež zde stály už celá staletí!

Ten moment svého prozření později Watkins popisuje jako „chvíli, kdy mě smetla vlna ztracených vzpomínek našich předků.“ Pokračuje v mapování energetických linií a ještě tentýž rok o nich začíná přednášet.

Watkinsova teorie o energetických liniích se drží reálných historických mantinelů. Podle něj se jedná o cesty, jimiž kdysi chodívali naši předci.

Mají to být pozůstatky starověkých obchodních tras vedoucích mezi důležitými lokalitami, jež Watkins nazývá „místy znamení“. Podél linií dále rozpoznává vyznačené body, které jako kdyby je obtahovaly.

Tudy prý kráčeli řemeslníci, když se přesouvali mezi vesnicemi. Nebo náboženští poutníci, na cestách ke kostelům, mohylám a kamenným monolitům.

Watkins prostě věří, že energetické linie vyšlapali lidé, když se chtěli mezi dvěma cíly přesunout nejkratší možnou cestou – rovně. Tato Watkinsova přesvědčení však roku 1935 zemřela spolu s ním.

Pojmu energetické linie se později chopí jiný britský autor, esoterik John Mitchell (1933–2009) a přemění jej na síť mystických siločar, spojujících starodávná místa.

Není ale možné, že Watkins skutečně odhalil něco víc, než jen stíny cest našich předků, aniž by si to tehdy uvědomoval?

2. plán: Chrámy spánku bývaly magické stavby, kam se lidé ve starověku chodili léčit a kde hledali odpovědi na otázky, které je tížily. Místa, na nichž tyto chrámy vznikají, nejsou vybírána náhodně.

Staré civilizace zřejmě vnímaly magnetické síly Země a geomantii, což je druh zemské magie. Konkrétně jde o věštění na základě vzorů a znaků vzniklých samovolně přímo v půdě, skalách či písku.

Geomantie taková místa interpretuje a rozhoduje díky nim o vhodných lokacích pro významné stavby. Zajímavé je, že i moderní technologie objevují na místech dávných chrámů spánku nejrůznější geologické anomálie, prameny a jeskyně bohaté na železo.

Je tedy možné, že tato místa lidi opravdu nabíjela energií, že jejich geomagnetické pole ovlivňovalo vědomí člověka a biologický rytmus našich denních stavů bdělosti i spánku? Zřejmě proto lidské tělo fyzicky reagovalo tím, že se cítilo lépe.

Zajímavostí je i to, že magnetické pole Země není po celou dobu existence naší planety stejné. Podle archeomagnetických dat dosáhla jednoho ze svých vrcholů mezi lety 2500–500 př. n.

l., což by odpovídalo období, ve kterém chrámy spánku starověké civilizace stavěly. Navíc se jeho síla liší i v závislosti na zeměpisné poloze.

Měli snad naši předci kromě základních pěti smyslů ještě jeden další, kterým toto působení zemského magnetismu vycítili?

Energetické linie, ať už je vnímáme jako starodávné cesty, nebo jako mystické siločáry, nám připomínají, že se v krajině skrývají tajemství, která možná naše smysly ještě nedokážou plně pochopit. Jsou jen pozůstatkem historie, nebo nás propojují s něčím víc?