Umělec Benvenuto Cellini se ve své cele obrací k Bohu: „Kéž bych mohl spatřit slunce!“ Tu se mu zjeví postava anděla, která ho vyvede na sluneční světlo. V jeho záři spatří Ježíše a Pannu Marii. Skutečně se nadaný Ital setkal s andělem? Nebo se celý výjev odehrál v jeho unavené mysli?
Celliniho vidění tak osciluje na hraně mezi mystickou zkušeností a psychickým vyčerpáním člověka vystaveného samotě, temnotě a strachu ze smrti.
Pobyt v žaláři, hlad i nejistota mohly snadno vyvolat halucinace, které se však v jeho vlastním prožívání proměnily v silné duchovní zjevení. Ať už byl anděl skutečným poslem Božím, nebo výplodem umělcovy mysli, zůstává tento okamžik klíčový:
Staňte se naším Premium čtenářem a odemkněte si tento i tisíce dalších skvělých článků.
Navíc od nás obdržíte i celou řadu hodnotných bonusů!
Zprávu ve tvaru "CTU CLANEK" odešlete na číslo 903 33 20.
