Nad okolnostmi havárie slavného Titaniku se stále vznáší několik tajemných otazníků. Patří k nim i záhada umírající skotské dívky. Skutečně během svých posledních chvil vyjevila děsivou předtuchu o potopení této obří lodi?

Plavčík zoufale zakřičí: „Ledovec!“, ale už je pozdě. Obrovská loď se čtyřmi komíny, řadou moderních bezpečnostních prvků a nebývale luxusními kajutami a salonky nachází svou zkázu v ledových vodách Atlantiku.

Ještě předtím ale daleko na skotské pevnině umírá chudá dívka na neznámou nemoc. Před smrtí má podivné halucinace a vidiny, ve kterých blížící se zkázu zaoceánské lodi spatří.

Její příběh je dodnes nepříliš probádaný a pro mnoho historiků stále na úrovni naprostého výmyslu. Jsou ale i tací, kteří věří, že k němu došlo a že nebyl jediný: Předtuch a věšteb, které o zániku Titaniku hovořily, byla prý celá řada.

Co přesně se té noci v malé světničce v přístavním městě na jihu Skotska vlastně odehrálo?

Jediný svědek

Mnoho lidí zná slavnou předpověď potopení Titaniku, která se nachází v knize amerického spisovatele Morgana Robertsona (1861–1915). Málokdo ale ví, že předtuch a proroctví o zkáze obrovského plavidla bylo mnohem víc.

Mezi ty nejzvláštnější patří případ skotské dívky jménem Jessie Sayre. Ta na začátku 20. století žije v pobřežním městečku Kirkcudbright. Je z chudých poměrů a často má nouzi nejen o peníze, ale i o jídlo.

Lidé, kteří se ve městě věnují pomoci sirotkům, žebrákům a nemohoucím, tak o ní dobře vědí.

Proto když se v noci ze 14. na 15. dubna 1912 dozvídá jeden z nich, vedoucí místní pobočky Armády spásy W. Rex Sowden, o tom, že je na tom Jessie velmi zle a že zřejmě umírá, není to pro něj takové překvapení.

Ostatně dívka byla údajně nemocná už nějakou dobu a nebylo možné jí pomoci. Přesto Sowden okamžitě vyráží do příbytku siroty, kde ji skutečně nachází ve vážném stavu.

Spatřila houslistu

Na příběh o Jessie Sayre během svého bádání naráží spisovatel a záhadolog James M. Deem (*1950). Ve své knize z roku 1993 pak uvádí, že po příchodu Sowdena mu Jessie prozradila, že nemůže dostat z hlavy obraz velké potápějící se lodi.

„To se ti jen zdálo,“ vysvětluje jí trpělivě muž. Jenže blouznící dívka se zapřísahá, že jsou její vize až příliš skutečné. Stále prý vidí potápějící se loď a muže, kterého oslovují Wally, jak hraje na housle a blíží se k nim.

„Sowden se rozhlédl po pokoji, ale nikoho neviděl. Vzápětí Jessie upadla do kómatu a zemřela o několik hodin později,“ píše Deem.

Její smrt přichází ve chvíli, kdy o tisíce kilometrů dál naráží legendární loď do ledové kry a kdy pro tisíce lidí začíná boj o holý život. Je tento příběh ze Skotska podpořený nějakými důkazy?

Pravda, nebo fikce?

Pravdou je, že jednoznačné indicie, které by tuto legendu potvrzovaly, v podstatě neexistují a nepodává je ani samotný James M. Deem. Mnozí badatelé ovšem potvrzují, že příběh je známý již po desetiletí.

Minimálně se prý objevuje ve starých novinách, kde nechybí ani výpověď W. Rexe Sowdena. Ten prý až po havárii zjistil, že na palubě byl i jeho dobrý přítel, houslista Wallace „Wally“ Hartley (1878–1912), o kterém mluvila Jessie před svou smrtí.

Může to vše naznačovat, že jde o pravdivý příběh? Mnoho lidí, kteří se věnují energiím a parapsychologii, věří, že by všechny předtuchy a vize potopení Titaniku mohly být propojené.

Kromě Jessie měla prý předtuchu tragédie i matka amerického průmyslového magnáta George W. Vanderbilta (1862–1914) nebo několik jasnovidců. Byla zkáza lodi tak klíčovým dějinným okamžikem, že ji bylo možné prostě „vycítit“?