K vyhynutí dinosaurů dochází následkem srážky Země s velkým meteorem před více než 65 miliony let. Pak uplyne dalších více než 60 milionů let a na Zemi se objeví první příslušníci rodu Homo. Tak historii popisují dějepisné učebnice. V této představě se však objevuje několik trhlin…

Jsou jeskynní malby jasným důkazem?

PRO

Jeskynní malby staré desetitisíce let občas obsahují matoucí výjevy. Například v oblasti Natural Bridges National Monument v americkém státě Ohio zachycuje skalní malba prehistorických indiánů dva lidské jedince a spolu s nimi i dva tvory.

Jeden je s jistotou identifikován jako diplokokus, dorůstající délky až 27 metrů, a druhý jako stegosaurus. Oba tyto druhy žily ve stejné době a na kresbě jsou vyobrazeny se zarážející přesností. Dokonce i jejich proporční poměr je zachycen bez chyby. Znamená to, že indiáni tyto tvory dobře znali?

PROTI

Umělecká vyobrazení druhohorních ještěrů pravěkými lidmi mohou pouze dokazovat, že naši předkové o existenci takových tvorů věděli. A dozvědět se o nich mohli prostřednictvím nálezů kosterních pozůstatků.

Eroze či vlivy počasí, například silné deště, mohou čas od času na povrch vyplavit zachovalé kostry dávných plazů.

Je možné, že pravěcí lidé, kteří takovou kostru najdou, si podle ní vytvoří určitou představu o podobě zvířete a tu pak zachytí na stěnách jeskyně.

Existuje půda, po níž kráčeli společně?

PRO

Američanka Mabel Meisterová nachází v Utahu v roce 1968 zvláštní zkamenělý otisk. Vypadá jako obtisk boty, na jejímž podpatku je jasně vidět rozšlápnutý trilobit. Ti však žili v době před více než 250 miliony let.

U řeky Paluxy River v Texasu jsou v tamní křídě zachované obří otisky stop dinosaurů společně se stopami lidí.

„Zkamenělé stopy lidských nohou, jejichž stáří se uvádí mezi 150 a 600 miliony let, tedy dokonce z období dějin země ještě před érou dinosaurů, byly v Americe vědecky zdokumentovány v několika státech,“ doplňuje německý spisovatel Hans-Joachim Zillmer (*1950).

PROTI

Většina těchto stop je snadno zpochybnitelná. Mnohé z nich svým tvarem sice připomínají lidskou stopu, ale největší díl práce odvádí lidská fantazie.

„Největší počet domnělých lidských stop jsou formy protaženého otisku zánártní stopy dvounohých dinosaurů, které se někdy při jejich chůzi otiskly do země,“ vysvětluje americký geolog Glen J. Kuban (*1957).

„Když jsou tyto otisky vystaveny opětovnému změknutí bahna, má to za výsledek poněkud lidský tvar.“ Zbylé „lidské“ stopy Kuban považuje za náhodný výsledek eroze.

Máme k dispozici vykopávky stejného stáří?

PRO

Poblíž města Moab v Utahu je koncem minulého století objeven jeden z nejpřesvědčivějších důkazů.

„Zhruba 15 metrů pod zemským povrchem byly nalezeny části lidských koster, a to v dakotském pískovci, který je znám jako geologická vrstva s fosiliemi dinosaurů,“ píše Zillmer. Kostry čtyř lidí se údajně nacházely ve stejné vrstvě hned vedle kostí dinosaurů.

Ve druhé polovině 19. století byly zase v uhelné sloji v County Macoupin v Illinois objeveny pozůstatky obalené vrstvou břidlice. Stáří těchto kostí by ovšem muselo být 286 až 320 milionů let staré.

PROTI

Nálezy takového charakteru jsou pouze kuriózní ojedinělé případy, které vznikají souhrou vzácných okolností. Údajně mohlo například dojít ke splynutí geologických vrstev vlivem přírodních dějů nebo působením lidského faktoru.

Kostry nalezené u Moabu totiž proporčně odpovídají modernímu člověku.

Podle skeptiků je tak pravděpodobné spíše to, že čtveřice lidí byla zapojena do důlního provozu, jejich podzemní tunel se zhroutil a pohřbil je ve stejné vrstvě, v jaké se nacházejí kostry dinosaurů.

Pokud by lidé a dinosauři žili společně, byly by prý takové nálezy mnohem častější.