Lidé vždy milovali vyrývání do kamene. Je to asi ten nejtrvalejší způsob zapsání textu. Některé texty, které se nám tímto způsobem dochovaly, jsou ale trpkou připomínkou nelehké, možná dokonce děsivé minulosti.

Takovým příkladem mohou být takzvané hladové kameny, které vytvářely generace zastižené právě hladem. Ten mohla v minulosti způsobit nemoc, špatná úroda či jen vrtochy počasí. Možností bylo více a nebezpečí vždy stejné: pomalá a bolestivá smrt vyhladověním.

Hladové kameny pak byly snahou těchto lidí, která měla před podobným osudem varovat následující pokolení.

POSELSTVÍ POD HLADINOU

Hladové kameny byly obvykle velké kusy kamene, do kterých byly vyryty pitoreskní obrazce této katastrofy spolu s textem. Lidé je často ukládali na břehy řek, těsně pod jejich hladinu.

Kameny pak přinesly své hrůzné poselství ve chvíli, kdy hladina vody klesla a hrozilo sucho. Kameny navíc často nesly poselství hned několika generací a mapovaly tak hrůzné epidemie hladu v průběhu hned několika staletí.

V současnosti se, po dlouhé době, kdy byly ukryty, kameny znovu objevují. Varují nás před úbytkem vody, suchem a možná i globální změnou teplot.

Měly bychom se nad jejich zprávou zamyslet a snažit se zareagovat tak, abychom do podobných kamenů nemuseli vyrývat i naše příběhy. Nebo je naše civilizace už natolik pokročilá, že se se suchem dokážeme vypořádat způsoby, které předchozí generace neměly?