Pokud patříte k lidem, kteří stojí takzvaně pevně nohama na zemi, asi nebudete věřit tomu, že byste se mohli učinit neviditelnými pomocí nějakého kouzelného prstenu, čapky či pláště.

Přesto se ani vy nemusíte vzdát snu o neviditelnosti. Někteří vědci i umělci se domnívají, že neviditelnost máme doslova na dosah ruky! Při několika experimentech prokázali, že ztratit se někomu z očí není nemožné. Jak toho docílili? Budou moci něco takového dokázat i obyčejní lidé?

Ulicemi lidnatého Tokia kráčí starý muž, kterého, jak se zdá, nikdo nevidí. Píše se rok 2003 a vážený profesor z tokijské univerzity Susumu Tači (*1946) testuje svůj „neviditelný plášť“. Svou metodu může použít i při pohybu.

Jak to celé funguje? Několik miniaturních kamer snímá pozadí objektu, který si přejeme nechat zmizet, a získaný obraz je promítán na povrch zakrývaného předmětu. Ani tato metoda však rozhodně není bez chybičky.

Lze ji použít pouze na pomalu se pohybující předměty, vyžaduje dobré technické zázemí v podobě kamer, počítače a data projektoru, a navíc iluze neviditelnosti funguje pouze z jednoho úhlu pohledu. Zdá se, že tudy cesta také nevede.

Je libo neviditelný plášť?

Mladý kouzelník si přes sebe přehodí plášť z jemné stříbřité tkaniny a rázem se všem ztratí z očí. Budeme i my moci používat podobnou pomůcku jako proslulá literární postava Harry Potter? Podle vědců si o podobném plášti můžeme zatím nechat jen zdát.

Neviditelný plášť, který by fungoval na principu odchylování světelných paprsků, lze sice prý sestrojit, ovšem za několika přísných podmínek. „Tloušťka pláště musí být podobná předmětu ukrývajícímu se pod ním.

Musí být tuhý, protože jakákoli deformace způsobí, že paprsky nepůjdou po potřebných drahách a plášť začne být vidět,“ vysvětluje český profesor teoretické fyziky Tomáš Tyc (*1973).

Člověk v takovémto vynálezu by navíc měl nedostatek kyslíku, protože vzduch by k němu musel proudit pouze velmi malým otvorem, a jelikož by žádné světlo nedopadalo na sítnici neviditelného pozorovatele, ten by byl prakticky slepý. O takový zážitek by zřejmě nikdo z nás nestál!

Hrůzný experiment

Na zničené palubě leží ohořelé mrtvoly námořníků, dva muži jsou polovinou těla jakoby zapuštěni do ocelové paluby. Někteří členové posádky úplně zmizeli. Přeživší námořníci končí v péči psychiatrů.

Tvrdí, že cestovali do budoucnosti či že se setkali s neznámými bytostmi. Tři členové posádky se údajně o prvním adventním večeru zhmotnili v baru Medan na filadelfském předměstí. Objednali si drink.

Než ho však stačili vypít, doslova se před ostatními návštěvníky baru vypařili do vzduchu. Tyto podivné historky jsou všechny spojené s příšernou událostí, která se do dějin zapsala jako Filadelfský experiment.

Mělo k němu dojít 12. srpna roku 1943 a jeho cílem bylo údajně zneviditelnit americký torpédoborec USS Eldridge pomocí silného elektromagnetického pole. Místo toho však loď prý cestovala z místa na místo, či dokonce mezi světy a v čase.

Opravdu se něco takového mohlo stát? Měli bychom být při pokusech o osvojení si umění neviditelnosti opatrní?