Toronto, hlavní město provincie Ontario, je nejlidnatější město Kanady a jeho podzemí je protkáno sítí nejrůznějších tunelů. A právě v jejich temných zákoutích prý našlo útočiště cosi děsivého.

Bytost, která jako by vypadla z hororů o zdegenerovaných lidech přežívajících v opuštěných tunelech metra či podzemních kanalizacích.

Jistý 51letý muž uváděný pouze jako Ernest z torontské čtvrti Cabbagetown v srpnu roku 1978 venku pátrá po ztraceném kotěti z vrhu, který vychovává se svou ženou.

Když při prohledávání okolí náhodně objeví vchod do jednoho z mnoha tamních podzemních tunelů, rozhodne se vzít baterku, prozkoumat, kam vede, a možná přitom najít i svou ztracenou kočku.

Po asi třiceti metrech chůze potemnělou chodbou světlo jeho baterky dopadne na prazvláštního tvora. Vypadá trochu jako dlouhá a hubená opice vysoká asi metr. Má výrazné dlouhé zuby a její tělo je pokryté šedou srstí.

Snad nejděsivější na celém výjevu jsou oči toho tvora. Jsou jasně oranžové, šikmé a směrem k Ernestovi znepokojivě vykukují z hlubokých důlků. Mohl by to být jakýsi exotický druh primáta, který snad uprchl z klece nějakému torontskému chovateli?

Jdi pryč!

Ve městě tou dobou žijí téměř tři miliony lidí. Jistě je mezi nimi alespoň jeden, který si potrpí na exotikou faunu a má doma neobvyklého mazlíčka.

Jenže možnost, že se svědek v podzemní chodbě setkal s opicí na útěku, se rozplývá v okamžiku, kdy tvor na Ernesta promluví! „Viděl jsem živoucí noční můru, na kterou nikdy nezapomenu. Říkalo to syčivým hlasem: ‚Jdi pryč, jdi pryč‘.

Pak to uprchlo pryč dlouhým tunelem,“ vypráví později Ernest a stále ještě otřesený dodává: „Zmizel jsem odtamtud, jak nejrychleji jsem mohl. Třásl jsem se strachy.“ S čím se to mohl onoho srpnového dne setkat? A má příšera z tunelu nějakou souvislost se zmizením jeho kočky?

Můžete mu věřit

Ernest o svém zážitku s reportérem bulvárního deníku Toronto Sun mluví jen velmi ostýchavě. Nabádal ho k tomu jeho přítel a sám svědek si od toho možná slibuje, že se dozví něco víc o bytosti, kterou v tunelu viděl.

Zároveň se ale obává výsměchu, proto odmítá zveřejnit své celé jméno. Podle všeho je to ale věrohodný svědek. Přátelé a rodina tvrdí, že je to čestný a spolehlivý muž a nemá sklony k vymýšlení báchorek.

Také reportéři deníku Toronto Sun, kteří s ním dělali rozhovor, uvádějí, že se jim zdál upřímný a upřímně vystrašený a zdráhal se tehdy svůj příběh vyprávět. Je to důkaz, že mluvil pravdu?

Dalo by se namítnout, že možná setkal s nějakým úplně obyčejným zvířetem, jehož podobu a tvar bizarně zkreslilo šero tunelu či ostré světlo svědkovy baterky. Jenže jak vysvětlit skutečnost, že na muže toto zvíře syčivým hlasem promluvilo?

Jen pro odvážné

Reportéři se s Ernestem setkávají až v březnu 1979, to už od podivné příhody uplynulo více než půl roku. Při šetření na místě zjišťují, že na konci průchodu mezi domy se skutečně nachází vchod do jeskyně, která vede do úzkého prudce klesajícího tunelu.

O něm se předpokládá, že vede do kanalizace hluboko pod zemí. Když tunel prozkoumají, žádného podivného tvora sice nespatří, najdou však zmrzačenou mršinu kočky napůl zahrabanou v zemi.

Promluví také se zaměstnanci kanalizací, z nichž jeden na dotaz, co asi mohl Ernest v tunelu spatřit, odpovídá poněkud zlověstně. „Lidé, kteří pracují na povrchu, prostě nevědí, jak to tam dole vypadá. Je to úplně jiný svět.

Kdo by si před pár lety pomyslel, že lidé budou žít v kanálech, a přesto v New Yorku před pár lety právě tohle našli,“ prohlašuje. „Nevím, co tam dole viděl. Jedno vám ale řeknu. Kdybychom se tam dostali, určitě bych tam nechtěl jít sám,“ uzavírá.

Že by snad i zaměstnanci kanalizací věřili, že se v kanalizacích pod Torontem skrývá něco, co tam rozhodně nepatří? Takzvanou příšeru z cabbagetownského tunelu nikdo další zatím nespatřil.