12. století před naším letopočtem. Egyptu vládne faraon Ramesse VI., kterému slouží řada služebníků včetně významného kněžího a místokrále jedné z egyptských provincií Pennuta. Právě on si postaví hrobku, která bude dlouho strašit zloděje i archeology.

V posledních letech svého života posílá Pennut otroky a řemeslníky do pevnosti Aniba, která se nachází desítky mil od jihoegyptského města Asuán. Dlouhou dobu tam pracují na vybudování hrobky v útesu u pevnosti.

Říká se, že šlo kvůli obtížnému terénu o jednu z nejtěžších prací, při které mnoho otroků zemřelo. Z krve a potu se tak rodí místo posledního odpočinku jednoho bohatého Egypťana.

VÝHRUŽNÝ NÁPIS

Pennut nechává v hrobce vytvořit mnoho obrazů, které představují jeho život a před svou smrtí dovnitř shromažďuje velké bohatství v podobě cenných předmětů.

Nakonec je hotovo a zbývá jediné – Prosit bohy, aby drželi nad hrobkou ochrannou ruku a prokleli každého, kdo se ji pokusí narušit.

Kletba je následně zpečetěna výhružným nápisem, že každý, kdo hrobku naruší, se bude po zbytek života cítit zle a bude pronásledován. Pomohly modlitby a kletba hrobku ochránit?

PŘÍZEŇ BOHŮ?

Jak se zdá, příprava na klidný posmrtný života Pennuta a jeho manželky, která s ním hrob sdílí, zabrala. Hrobka není po mnohá staletí vykradena a dokonce se jí v průběhu doby vyhne velká voda z nedalekého jezera, která zničí spoustu okolních hrobů.

Dnes je hrobka veřejnosti otevřena. Průvodci však všechny předem varují: Ochrana, která toto místo chrání, svou sílu už ukázala a není radno si s ní zahrávat.