Legendární iluzionista Uri Geller původem z palenstinského Tel Avivu (dnešní Izrael) se svými slavnými kousky procestoval celý svět.

Významnou část života tráví ve Velké Británii, kde se čas od času propůjčuje vědcům, aby mohli prozkoumat jeho údajné nadpřirozené schopnosti. Otestují je i vědci z americké CIA a uvěří, že jsou autentické.

Uri Geller (*1946) je bezesporu jeden z nejkontroverznějších a nejostřeji sledovaných iluzionistů své éry. On sám tvrdí, že své psychokinetické schopnosti objevil už v pěti letech, kdy během jídla vzal do ruky lžíci a ta se bez jakéhokoliv úsilí zlomila.

Zpětně tuto událost dává do souvislosti s příhodou, která se mu stala o rok dříve, kdy na zahradě spatřil záhadnou světelnou kouli.

Ve 23 letech už má za sebou působení v armádě jako parašutista, zkusil si i modeling a nakonec se rozhodne, že se bude živit předváděním svých zvláštních schopností.

Poté, co si získá mezinárodní pozornost po vystoupení v britské televizi, osloví jej několik výzkumníků, kteří si přejí jeho schopnosti otestovat.

Mezi nimi je také dvojice amerických parapsychologů, elektrický inženýr Harold E. Puthoff (*1936) a fyzik Russell Targ (*1934), jejichž výzkum psychokinetických schopností konkrétních jedinců je dokonce v rámci projektu Stargate financován ze zdrojů CIA, která doufá v možné využití „dálkového vidění“ pro telepatickou špionáž.

Oba vědci nakonec označí Gellerovy schopnosti za skutečné. Mohli by se prominentní výzkumníci spolupracující s tajnou službou mýlit?

Spor o opravu hodinek

Při svých četných vystoupeních i v rámci pokusů v laboratořích výzkumného institutu Geller ve velkém ohýbá lžíce, čte obsah uzavřených obálek a snaží se myslí ovlivnit počítačový generátor náhodných čísel, vychýlit střelku kompasu či rozpohybovat ručičku nefunkčních hodinek.

To vše se mu obvykle daří. Puthoff a Targ nakonec sepisují zprávu, podle které „prokázal svou schopnost paranormálního vnímání přesvědčivým a jednoznačným způsobem“. Jejich pokusy jsou však kolegy z vědeckých kruhů kritizovány.

Americký psycholog David Francis Marks (*1945) po vyhodnocení experimentů dospěje k závěru, že žádná z Gellerových paranormálních vlastností nebyla prokázána ve vědecky kontrolovaných podmínkách. „Geller nemá žádné psychické schopnosti.

Domnívám se však, že je to velmi chytrý, dobře trénovaný kouzelník,“ tvrdí. Dokonce i jeho schopnost „mentálně opravit hodinky“ prý lze vysvětlit.

Velké množství údajně rozbitých hodinek bylo pouze zastaveno zatuhlým olejem a pouhé držení v dlaních zahřálo olej natolik, že změkl a umožnil hodinkám znovu začít tikat. Jsou tedy jeho dovednosti pouhou iluzi?

Práce pro NASA

Geller se obvykle kritiky nenechá rozhodit, naopak brzy předvede něco ještě velkolepějšího. A pokud veřejnost o jeho schopnostech nepřesvědčí hodinky, vždy se dá opravit něco mnohem většího.

Ve své autobiografii se například vychloubá, že jej v minulosti s neobvyklou žádosti o pomoc kontaktovala dokonce i NASA! V jednom případě měl prý silou myšlenky opravit anténu satelitu na oběžné dráze a druhém získat fotoaparát, který na Měsíci zanechali astronauti.

Jde ale pouze o prohlášení samotného Gellera, která nikdo další nikdy nepotvrdil. Naopak se vůči nim ohrazuje mnoho kritiků, kteří takovou formu spolupráce označují za naprostý nesmysl. Je vůbec možné pomocí psychokineze cokoliv opravit?