Himálaj je nádherným, ale nemilosrdným kusem přírody, který už si vyžádal mnoho lidských životů. Zároveň je také plná tajemných míst nebo míst, o jejichž původu nemáme ani ponětí. Mezi ta druhá patří i malé jezero Rúp Kund. Proč je tak obtížně přístupná lokalita plná lidských kostí?
Zasněženou horskou roklí postupuje do kožešiny zachumlaný muž. Má obavy, dosud jasnou oblohu totiž pomalu začínají kazit stále větší a větší oblaka. Pokud to má stihnout až do tábořiště, kde na něj čeká několik dalších mužů, musí si pospíšit.
Náhle si uvědomí, že sešel z cesty. Začne se rozhlížet a spatří lesknoucí se hladinu malého horského jezírka, schovaného pod úbočím sedmitisícového vrcholu Trisúl.
To mu dá jistotu, jezírko je mezi horskými průvodci známé, i když kvůli ledu a sněhu se málokdy podaří spatřit jeho hladinu. Muž se přiblíží na dohled a strne hrůzou. V průzračné vodě totiž spatří lidské ostatky!
A ne jedny, na dně mělkého jezírka je nespočet lebek, kostí, a také zbytků oděvů a bot a nějakých lesknoucích se předmětů. Jenže průvodce už nemá čas. Zanechá svůj objev tak, jak je, a vydává se dál na cestu, aby o svém nálezu řekl ostatním.
Zpráva se brzy rozšíří a o pár let později už k jezeru míří první z mnoha expedic. Podařilo se jim rozluštit jezerní záhadu?
Je to prastaré pohřebiště?
Jezero Rúp Kund leží v odlehlé části indické Himálaje, ve výšce kolem 5000 metrů nad mořem. Na první pohled na něm přitom není nic zajímavého. Pouze jedno z mnoha ledovcových jezer poschovávaných hluboko v nedostupných velehorách.
Jenže jen v tomto jezeře je v roce 1942 nalezeno jedním horským průvodcem velké množství lidských ostatků. Výpravy, které se vydávají k jezeru od začátku 50. let zjišťují, že ve vodě jsou kromě pozůstatků i zbytky oblečení, bot a především šperky.
První expedice přináší také první hypotézy: Jezero prý mohlo být v dávných dobách jakýmsi pohřebištěm. Místem, na které ukládali tamní obyvatelé své mrtvé. Jenže problém je v oněch obyvatelích.
V okolí totiž není a nikdy nebyla žádná vesnice a je prakticky vyloučené, že by lidé z dalekých osad putovali i se svými mrtvými na tak vzdálené a mrazivé místo.
Jedná se o zbloudilé vojáky?
Dlouhou dobu tak dominovala jiná teorie. „Spekulovalo se o tom, že jde o pozůstatky japonských vojáků z druhé světové války, kteří zde zemřeli, když se snažili najít cestu z hor,“ vysvětluje americký záhadolog Brent Swancer.
Jenže později se ukazuje, že o jezeře a děsivém tajemství v něm věděli někteří Himálajci už v 19. Století, a ke slovu se tak dostala úplně jiná hypotéza.
Podle ní mohla ve vodě skončit po zavalení lavinou armáda slavného indického vojevůdce Zorawara Singha (1786–1841). Ta se totiž v Himálaji záhadně ztrácí někdy po bitvě o Tibet v roce 1841. Jenže ani to se nepotvrdilo.
Proti této domněnce totiž hovoří určené stáří ostatků. „Kostry jsou staré více než 1200 let. Pouze vypadají zachovale kvůli silnému mrazu,“ dodává Swancer s tím, že polemiky o tom, kteří lidé to skončili na dně ledovcového jezera, trvaly desítky let. Vnesly do celé záhady nové světlo moderní vědecké metody?
Mohou za vše kroupy?
Zatím poslední expedice se vydává k tajemnému jezeru v roce 2004. Z vody jsou některé kostry vyzvednuty a znovu podrobeny pečlivému zkoumání. Výsledek? V jezeře je pochováno nejméně 300 lidí!
Všichni zřejmě zemřeli ve stejnou dobu, někdy kolem roku 850. Co je ovšem nejdůležitější – většina nalezených lebek má na sobě známky po úderu tupým předmětem.
Okamžitě po tomto zjištění se začíná spekulovat o pohromě v podobě obřích krup nebo o nějaké záhadné, možná rituální popravě. Jistotu ale dodnes nemáme. „Co tito lidé opravdu dělali tak hluboko v horách? Kam mířili?
A opravdu je zabily kroupy s průměrem přes 20 centimetrů, nebo je něco napadlo?“ ptá se Brent Swancer. Budou další hypotézy přicházet se zpřesňováním vědeckých metod? Nebo jsme narazili na maximum toho, co můžeme zjistit?
