Domů     Záhady historie
Jak moc jsme děti vody?
Mirek Brát
od Mirek Brát 1.11.2021
2.9tis
I potěšení, které člověk cítí při pobytu pod vodou, je vysvětlováno pomocí „aquatic ape hypothesis“. Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor
299
SDÍLENÍ
2.9tis
ZOBRAZENÍ

Dodnes je předmětem vášnivých diskuzí hypotéza poprvé proslovená v roce 1942 a výrazně zpopularizovaná v šedesátých letech minulého století. Klade si za cíl vysvětlení rozdílů mezi člověkem a ostatními hominidy.

„Hypotéza vodní opice“ (aquatic ape hypothesis) pracuje s tvrzením, že společný předek dnešních lidí strávil část vývoje ve vodním prostředí.

Schopnosti freediverů – nádechových potápěčů jsou možná jen znovuobjevením našich schopností, které jsme měli ve vývojovém stádiu „nahé opice“. Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Therme,  Itálie, foto: autor
 
I potěšení, které člověk cítí při pobytu pod vodou, je vysvětlováno pomocí „aquatic ape hypothesis“. Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme,  Itálie, foto: autor 
 
Celkem pochopitelně má hypotéza o ovlivnění člověka vodním prostředím nejvíce příznivců mezi potápěči.   Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor

Jsme vodní děti, které přísná evoluce dovedla zase na souš? Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor

Hypotézu vodní opice formuloval německý vědec Max Westenhöfer ještě v časech druhé světové války. Výraz „nahá opice“ použil ve své knize z roku 1967 britský zoolog Desmond Morris. Velkou propagátorkou hypotézy se následně stala spisovatelka Elaine Morganová.

Ze souše do vody

Co předpokládá hypotéza nahé opice? Přesun předka moderního člověka do vody v době před dvěma miliony let. K přesunu do vody mohla vést příliš velká potravní konkurence na souši. Část našich předků tak začala využívat mělké pobřežní vody, kde jako zdroj potravy hledala ryby, korýše, měkkýše, ježovky a další dary moře.

Jsme vodní děti, které přísná evoluce dovedla zase na souš? Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor

V teplém tropickém podnebí nebyl problém pobývat ve vodě delší dobu, takže se postupně vyvinuly četné adaptace, které umožnily předchůdcům lidí potápět se za potravou až na mořské dno.

Adaptace na vodní prostředí

Hypotéza vodní opice tvrdí, že následkem dlouhodobého pobytu ve vodním prostředí předchůdce moderního člověka ztratil většinu ochlupení. Začala se u něho zároveň vytvářet tuková vrstva, která ho ve vodě chránila před ztrátou tělesného tepla.

Celkem pochopitelně má hypotéza o ovlivnění člověka vodním prostředím nejvíce příznivců mezi potápěči. Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor

Vytvořil se potápěčský reflex i potřeba mozku přijímat některé esenciální mastné kyseliny, které se vyskytují zejména v darech moře. Pozůstatkem našeho období „nahé opice“ je prý i schopnost lidských novorozenců plavat, i když  ještě neumí chodit.

A zapomenout bychom určitě neměli ani na zbytkové plovací blány, které nám zůstaly mezi prsty na rukou.

Co máme společného s tuleni?

Před několika málo lety byl v souvislosti s hypotézou vodní opice zkoumán Vernix caseosa – mázek na povrchu těla právě narozeného dítěte.

Schopnosti freediverů – nádechových potápěčů jsou možná jen znovuobjevením našich schopností, které jsme měli ve vývojovém stádiu „nahé opice“. Snímek: centrum Y-40, Montegrotto Terme, Itálie, foto: autor

K překvapení vědců vyšlo najevo, že složení lidského Vernix caseosa je velmi podobné chemickému složení mázku na povrchu tuleních mláďat. Jsme opravdu děti vody? Kdoví… V každém případě už moudří Římané říkali, že úplným člověkem je pouze ten, kdo umí číst, psát a plavat!

Foto:
Lokalita:
reklama
Související články
od Pavel Polcar 2.12.2021 2.1tis
Jedním z dinosaurů, který nebyl ušetřen historických nepřesných úprav, byl brachiosaurus, obří býložravý dinosaurus. V první řade je třeba zmínit, že se v žádném případě nejednalo o přežvýkavce tak, jak je známe dnes, tito gigantičtí sauropodi svou potravu maximálně kousali. Ke žvýkání neměli uzpůsobené čelisti ani zuby. Nekýchal To ovšem není jediný omyl, kterého se […]
od Adriana Vojtíšková 1.12.2021 2.4tis
Příběhů o rodičích, kteří odloží své dítě, je možné nalézt bezpočet. Plní nejen stránky odborných knih či novin, ale vyprávějí se o nich i fantaskní historky. Pohádka o Plaváčkovi mezi ně patří.     Český spisovatel a sběratel lidových pověstí Karel Jaromír Erben (1811–1870) ji zachycuje v báchorce o Třech zlatých vlasech děda Vševěda: „Král […]
od Adriana Vojtíšková 30.11.2021 2.5tis
Skotský spisovatel, básník a cestovatel Robert Louis Stevenson (1850–1894) i britský lékař a spisovatel Arthur Conan Doyle (1859–1930) se proslaví psaním knih plných napětí a dobrodružství. Inspirují se během jejich tvorby skutečnými událostmi?   Stevenson otevřeně přiznává řadu inspiračních zdrojů. V eseji Moje první kniha píše o tom, že si do díla Ostrov pokladů vypůjčil […]
od Pavel Polcar 30.11.2021 2.8tis
Město Babylon vzniklo přibližně kolem roku 2200 př. n. l. jako nevýznamná osada. Tehdy nejspíše nikdo nečekal, jaké velikosti dosáhne. Význačnosti se jí dostalo zhruba v době, kdy se králem říše stává legendární panovník Chammurapi (cca 1810–1750 př. n. l.), jenž se proslavil prvním zákoníkem. Babylonské zajetí V průběhu dějin byl pak Babylon několikrát pobořen […]
od Pavel Polcar 29.11.2021 1.9tis
Ani vyspělé civilizace nejsou schopné se bránit krutým rozmarům přírody. Lidí díky prosperitě rapidně přibude, a to je ten zásadní problém. Mocné říše už nejsou schopné své lidi uživit, to byl případ i legendární Mayské říše. Mayská říše se rozprostírala na území celého poloostrova Yucatán a protilehlého území až po Tichý oceán, konkrétně v dnešní […]