Staveb, kterým se říká „Čertův most“ je ve světě celá řada.

Jen u nás stojí čtyři takové mosty, ve Francii jich napočítali 49, v Itálii asi 10, pozadu není ani Anglie s 8 mosty atd. Když se vypravíme za jedním z těch našich, konkrétně k zámku Dobříš, můžeme na něho narazit po nenápadné cestičce zcela neočekávaně v rozsáhlém anglickém parku.

Zámek má totiž dva parky, udržovaný francouzský u zámku a ten přírodní a rozsáhlý anglický, táhnoucí se k ramenu Huťského rybníka.

Most je ukrytý mezi stromy a v tichu přírody může na návštěvníka, který sem zabloudí, působit poněkud šokující podobou. Nejen svoji mohutností, neboť je dlouhý 36 metrů, široký 6 metrů a jeho největší výška je něco přes 7 metrů. Ale neobvyklá je i jeho černá barva, která přece k peklu neodmyslitelně patří.

Však také se k tomuto místu, kde byl v roce 1864 most postaven, váže příběh ševce a pekelníka. Švec měl paní na zámku včas dodat opravené střevíce.

Když dorazil k roklině, ve které tehdy tekl potůček, narazil na nepřekonatelnou překážku, neboť potok se rozvodnil. V té chvíli ševci pomohl sám čert, který porazil mohutný strom, který ševci posloužil jako lávka. Ale více o jeho osudu nevíme, ani zda za to neslíbil čertovi svoji duši.

Ovšem faktem je, že dnes pod později zbudovaným mostem žádný potok neteče, ale stejně působí pochmurně. Byl totiž zbudován ze strusky, tedy odpadu z hutí v Dobříši, který mu dodává typickou černou barvu. A zřejmě má na svědomí i jeho název.

Francouzský park byl vybudován současně se zámkem v letech 1760-1769, na jehož výstavbě se podíleli významní evropští architekti.

Zámek Dobříš, původně patřil rodu Colloredo-Mannsfeld, byl ve válce zabrán Němci, potom znárodněn a sloužil jako Domov spisovatelů a poté opět vrácen rodině majitelů.

Tak doufejme, že se švec s čertem vyrovnali po dobrém a mostu tak nehrozí žádná pohroma.