Skip to content

Jak se dostaly živé ropuchy do prastarých kamenů?

EnigmaPlus přináší maximální biologickou záhadu! Geologové najdou kámen, ten rozštípnou a z jeho dutiny údajně vyskočí živá žába… Na první pohled nesmysl. Tento příběh se ale v historii prý mnohokrát opakuje. V dalších případech mají místo žab vyskočit jiní živočichové. Co by se mohlo za touto záhadou skrývat?

Popsaný jev je alespoň zdánlivě naprosto nemožný. A přece prý je skutečný. Jde snad o nějaký zvláštní druh hibernace, tedy zimního spánku, s tím rozdílem, že trvá miliony let? Jak jinak se živý tvor mohl do milion let starého kamene dostat?

Podle údajů britských záhadologů existuje v období od 15. století do 80. let 20. století více než 210 zaznamenaných případů žab nalezených uvnitř kamene, kousků uhlí nebo i větví mohutných stromů, a to z Evropy, Severní Ameriky, Afriky, Asie či Nového Zélandu.

ZKAMENĚLINY, KTERÉ SE HÝBOU

Pojem „živé zkameněliny“ se používá pro živočichy, kteří byli považováni za miliony let vyhynulé, a pak se v přírodě najde jejich přeživší potomek. Jak ale potom nazvat zkameněliny, které doslova obživnou? Jeden z podobných případů dokumentuje britský spisovatel WILLIAM HOWITT (1792 – 1879).

Údajně se odehrává v Anglii na počátku 19. století. V hloubce 80 metrů narazí geologové na vrstvu se zkamenělou mořskou ježovkou a mloky. Nadšený mineralog EDWARD DANIEL CLARKE (1769–1822) se snaží z křídového bloku vylomit tři zachovalé živočichy. Když se mu to povede, mezi kolemstojícími zavládne rozruch. Tvorové se prý začnou pohybovat. Dva mloci později zahynou, třetí mlok je údajně natolik čilý, že když ho vloží do vody, rychlostí blesku prý objevitelům uplave. Jak je tohle možné? Za pravdivost této příhody však doktor Clarke ručí a při svých přednáškách ji opakovaně prezentuje i studentům na Caius College v anglické Cambridgi. Vymyslel si to snad?

William Howitt

STAVBYVEDOUCÍ PRÝU BÍJÍ ZÁZRAK LOPATOU

Jiný případ publikovala Švédská akademie věd. Je 8. května 1733, když se stavbyvedoucí JOHAN GRÅBERG vydá zkontrolovat kamenolom v obci Wamlingebo (dnes Vamlingbo) na švédském ostrově Gotland. Když dorazí na místo, dva kameníci prý vyběhnou z dolu v naprostém rozjaření. Při lámání velkých bloků pískovce v hloubce více než tři metry jeden z nich údajně objevuje žábu netečně sedící vprostřed valounu, který právě rozlomil vejpůl. Gråbergovi se ji nepodaří vyprovokovat k pohybu, ani když ji vytáhne na lopatě ven. Zkusí se klackem dotknout její hlavy, a žába prý zavře oči. Její ústa jsou pokryta žlutou blankou. Co s ní dělat? Švédský stavbyvedoucí si zřejmě s touto otázkou neví rady. Ubije totiž zázračnou žábu lopatou k smrti. Kameníci položí její rozpláclé tělo na vyleštěnou kamennou desku a vystaví si ji ve svém srubu.

AKADEMICKÝ LÉKAŘ KROUTÍ HLAVOU

Až odpoledne doženou Gråberga výčitky, že je podle svých slov „vrahem mimořádného zvířete, které ve svém kamenném vězení mohlo žít stovky let“. Vrací se pro ni a odváží ji do Stockholmu, kde ji ukáže několika učencům. Mezi nimi je i praktický lékař JOHAN PIHL, který podá o podivné žábě z kamene zprávu ve Švédské akademii věd. Článek v akademickém zpravodaji následně vzbudí velký zájem po celém světě a je přeložen do němčiny, holandštiny, francouzštiny a latiny. V červnu 1851 se s ještě lepším případem setkává i Francouzská akademie věd. Žába prý tentokrát vyskočí rovnou z pazourku.

KRONIKY A POHÁDKY TO UŽ ZNAJÍ!

Zájem veřejnosti způsobí, že se odevšad začnou scházet příběhy, které dosud ležely bez povšimnutí v nejrůznějších historických kronikách. A jak se ukáže, nejde o nic nového. V anglické kronice Historia Rerum Anglicarum, sepsané v letech 1196 – 98 WILLIAMEM NEWBURGHEM (cca 1136 – 1198), se píše, že roku 1186 je nalezen velký kámen, který prý vypadá jako stvořený ze dvou částí spojených nějakým lepivým materiálem. Když biskup nařídí, aby jej rozdělili, sedí uvnitř údajně živá ropucha se zlatým řetězem okolo krku. Každému prý je jasné, že jde o čarodějnictví, a tak žábu s kamenem opět zakopou, aniž by se odvážili na řetěz sáhnout. Věrohodnější příběh pochází z roku 1509 z textu Mirabilibus kronikáře jménem FULGOSIUS, podle nějž prý je na podzim toho roku celá skupina lidí svědkem neuvěřitelné události, kdy je uvnitř kamene nalezena tlustá ropucha.

DALŠÍ ZÁZNAMY PROMLOUVAJÍ

Roku 1575 nalézá prý živou ropuchu uvnitř kamene na své vinici u francouzského Meudon i slavný královský chirurg AMBROIS EPARÉ (1510 – 1590).Ten tehdy usuzuje, že žába musela vzniknout v kameni samovolně, protože v něm nebyl žádný vstupní otvor. Německý lékař PHILIPP JAKOB SACHS (1627 – 1672) ve svém spise Gammarologia Curiosa zase uvádí, že jednu žábu dlouho nosil v nerozbitém oblém kameni jakýsi hrabě FÜRSTENBERG, který žil poblíž Kolína nad Rýnem. Roku 1664 to prý potvrdil lékařův přítel hrabě HERMANNZ GLEISCHENUA HATZFELDU s tím, že se prý z kamene ozývalo kvákání. Tři případy živých žab nalezených v kameni uvádí i britský profesor a přírodovědec ROBERT PLOT(16401696) ve své Přírodní historii Staffordshiru vydané roku 1686. V jednom případě se má žába nacházet v kameni na špičce věže v anglickém městě Statfold a je objevena, až když tento kámen z výšky spadne a rozbije se.„Tu se zjevila živá ropucha v jeho středu, která (jak se to tvrdí o většině) zemřela krátce poté, co byla vystavena vzduchu,” píše přírodovědec.

KÁMEN NAHRAZUJE BETON

Nejde ovšem jen o historické případy. Současný americký specialista na paranormální jevy STEPHEN WAGNER na serveru About.com uvádí případ z roku 1976, kdy pracovníci jisté stavební firmy v texaském Fort Worth mají lámat betonový blok, jenž před rokem odlili. Uvnitř rozlámaného betonu prý přitom nalézají živou zelenou želvu, jak přežívá ve vzduchové kapse, která odpovídá tvaru jejího těla. Pokud se tam nějak dostala, když byl beton vyléván, jak po ten čas přežila? Ironií je, že ubohá želva prý uhynula pár dní po osvobození. „Postihla“ ji stejná záhada jako všechny ty zmíněné historické žáby?

TEORIE,KTERÁ VŠE VYSVĚTLUJE?

Věhlasný britský geolog WILLIAM BUCKLAND (1784 – 1856) roku 1825 provede krutý experiment. Popadne 24 ropuch a za pomoci skla je neprodyšně uzavře do oblých dutin 30 × 13 cm, které vytvořil v pískovci a vápenci. Zakope je 90 cm pod zem a nechá je trápit se celý rok. Když je poté z kamenů vysvobodí, zjistí, že větší exempláře ropuch přežily. Z nich dvě ropuchy dokonce nabyly na váze! Nasákly snad vodu? A jak se ukáže, nehibernují, ale jsou po celou dobu čilé! To britský spisovatel a přírodovědec EDWARD JESSE (1780 – 1868) údajně udrží při životě svou ropuchu zakopanou v květináči po celých 20 let – ta prý po vykopání čile vyskočí. Zajímavý je v této souvislosti nález studentů střední školy z města Rhyl ve Walesu. Když v říjnu 1995 sbírají odpadky u rybníka, nacházejí starou plechovku (od jakéhosi nápoje) označenou rokem výroby 1994 a v ní pěticentimetrovou žábu. Dovnitř zřejmě vklouzla ještě jako nevyvinutá žabička, pulec. Požíráním hmyzu či dalších drobných živočichů, kteří se také ocitli uvnitř, vyrostla natolik, že se již nedostala ven. I díky tomuto případu vzniká teorie, podle níž se živočichové do kamenů dostávají přehlédnutými skulinkami, kterými sem tudíž mohou vnikat i vzduch, voda a hmyz, pro život obojživelníků potřebné.

William Buckland

POLÍBILI BYSTE ROPUCHU?

Otázkou zůstává, proč v tolika případech svědkové přísahají, že žádný otvor do kamene nevedl. Jisté je, že jde o jev poněkud iracionální, který otvírá prostor nejrůznějším legendám a pohádkám. A tak najdeme-li příště uprostřed kamene ošklivou ropuchu, zkusme ji namísto mlácení lopatou po hlavě třeba raději políbit…

AKTUÁLNÍ VYDÁNÍ
Sdílej!
Komentáře
Další články z rubriky záhady Zobrazit více …

Nenechte si ujít další zajímavé články

Showroom s luxusní audiotechnikou v centru Prahy
iluxus.cz

Showroom s luxusní...

Na prestižní adrese v Dušní ulici v blízkosti...
V tropickém skleníku v Olomouci vykvetl vzácný leknín
21stoleti.cz

V tropickém skleníku v...

V tropickém skleníku Výstaviště Flora Olomouc...
Dobrá zpráva pro milovníky černé kávy!
21stoleti.cz

Dobrá zpráva pro milovníky...

Jeden šálek černé kávy po ránu je podle vědců...
Mírová konference v Paříži: vítězství či porážka?
21stoleti.cz

Mírová konference v Paříži:...

Skoro nepředstavitelné se zdá, že celý rok trvala...
Variabilní hráči
rezidenceonline.cz

Variabilní hráči

Koupelnový nábytek lze sestavit buď z...
Projekt NASA: Jak šel čas s první kosmickou agenturou světa?
epochaplus.cz

Projekt NASA: Jak šel čas s...

V roce 1958 podepisuje americký prezident...
Krimi z Itálie: Hrůza čeká ve sklepě
epochaplus.cz

Krimi z Itálie: Hrůza čeká...

„Všiml sis, jak ten malý kluk hrozně...
Víc hlav víc ví: Pole amerických velikánů
epochaplus.cz

Víc hlav víc ví: Pole...

Má jít o úctyhodnou připomínku jejich nehynoucí slávy,...
Staročeský pražský biftek
nasehvezdy.cz

Staročeský pražský biftek

Pražský biftek je králem mezi bifteky a...
Náš vesmír umírá…
epochalnisvet.cz

Náš vesmír umírá…

Jak je na tom náš vesmír se silami? Není to žádná...
Jitka Čvančarová: Neumí se oblékat
nasehvezdy.cz

Jitka Čvančarová: Neumí se...

Z kritiky si nic nedělá. A ze svého hojně...
Vědci rozluštili záhadu pouštního města Palmýra: Zásobily ho četné vodní nádrže!
epochalnisvet.cz

Vědci rozluštili záhadu pouštního...

Několik chrámů, dlouhá kolonáda, tržiště s...